maloCHOV.cz

fórum pro hospodáře všeho druhu

Podestýlka

Popis: její varianty, složení a údržba

Kategorie: Kozy

Odkaz na článek: Vybrat vše

[url=https://malochov.cz/kb/viewarticle?a=21&sid=375645b6137ff309d26793d08c557277]Články - Podestýlka[/url]

PODESTÝLKA je materiál, který má ochránit zvířata - kozy, ovce i další - před vlhkostí ze země, z moči, před znečištěním tuhými výkaly a před chladem. Je velmi důležitá pro jejich spokojenost a zdraví.

Je mnoho materiálů, které se k podestlání používají. Nejčastější je ječná nebo pšeničná sláma. Je možné použít i rákos, kukuřičné šustí a listy stromů a keřů. Např. listí ořešáku v povrchové vrstvě podestýlky chrání částečně zvířata před zevními parazity a ve vnitřních vrstvách zabraňuje mírně uvolňování amoniaku. Dá se však použít jakékoliv suché listí nejedovatých rostlin. Zvířata často z nové čisté podestýlky vybírají stébla a listy a krmí se jimi. Někteří chovatelé používají na podestlání také seno. V porovnání se slámou ale seno více zadržuje vlhkost a podestýlka je tedy dříve mokrá. Podestýlka ze slámy vydrží déle suchá a načechraná a neslehne se tak brzy.

Rozdíly mezi jednotlivými chovateli jsou nejen v materiálu, ze kterého podestýlku vytváří, ale i v síle celkové vrstvy a v údržbě.
Někdy je v chovatelském zařízení dřevěná podlaha. Dříve se dělávala z masívních dubových prken, někdy i se žlábkem k odtoku moči do jímky, jak je vidět např. ve skanzenu v Zubrnicích (https://www.skanzen-zubrnice.cz/cs). Tato podlaha se nastýlala v nižší vrstvě častěji, jednou týdně nebo i každý den se čistila a obvykle se to tak dělá dodnes. Podlahu před nastláním je možné posypat vápnem nebo mletým jílem, o které se zmíním v souvislosti s hlubokou podestýlkou. Většinou je takový chlév dostatečně teplý, zvířata tam zůstávají celou zimu a nepotřebují podestýlku pro zahřátí. Této podestýlce se říká nízká a je pro ni typické, že se hnůj vyváží dřív, než se slehne a než v něm dojde k chemickým reakcím.

Podle mého odhadu častější je hluboká podestýlka, která se používá hlavně tam, kde jsou zvířata jen v přístřešcích nebo dřevěných stodolách apod. Často je základem jen hlína a na ní dostatečná vrstva steliva. Na znečištěnou vrstvu se nasype další suchá vrstva tak vysoká, aby dobře chránila zvířata před vlhkostí. Je možné nejdřív hráběmi nebo vidlemi odhrabat suchou slámu z koutů a míst, která zvířata tak často nepoužívají, nahrnout ji do míst, kde je potřeba, a na ni teprve novou čistou slámu. Tak se využije stelivo lépe.
Hluboká podestýlka se slehne a sešlape a uvnitř probíhají chemické reakce bez přístupu vzduchu, které uvolňují teplo. Zvířata tak mají vlastně vytápěné lože, i když okolo je mráz. Navíc vysoká teplota působí jako dezinfekce a uvnitř podestýlky nepřežije téměř žádný organismus.

V poslední době se používají k vysušení podestýlky desikátory nebo také kondicionéry podestýlky. Jsou to většinou mleté jíly, nejčastěji bílé, které výrobce obohatil o různé funkční příměsi, např. esenciální oleje z eukalyptu, rozmarýnu apod. Tyto jíly se sypou na slámu nebo jiné stelivo zhruba jednou za týden jako poprašek. I při jejich používání se stelivo může vrstvit a vytvořit hlubokou podestýlku. Posyp se pak pravidelně opakuje. Jsou použitelné ale i u nízkých podestýlek. Vzhledem k vysoké absorpční schopnosti jílů je podestýlka výrazně sušší a stelného materiálu je potřeba méně. Suché prostředí je nepříznivé pro výskyt a množení parazitů, např. kokcidií, ale i jiných a to je přínosné hlavně v době, kdy začínají kůzlata žrát a sbírají přitom vše, co je zaujme, včetně stébel z podestýlky. Jedním z dodavatelů mletého bílého jílu je Profivit ( http://www.profivit.cz/ ) . Dodává desikátor pod označením Deltasec (http://www.profivit.cz/wp-content/uploa ... LTASEC.pdf)
Použití mletého jílu do podestýlky se ale projeví i způsobem, který se nikde neuvádí. Podestýlka hřeje o něco méně, protože nedojde k tak silným reakcím s vývojem tepla jako ve vlhkém prostředí. Hnůj z takové podestýlky je ale výživnější než z běžné, protože obsahuje větší množství dusíku.

Někteří chovatelé ve snaze zajistit zvířatům co nejzdravější prostředí nastýlají vysokou měkkou vrstvu steliva a při sebemenším znečištění ji mění. Takové prostředí není pro zvířata tak prospěšné, jak si asi představují. Zvířata se tak nesetkávají vůbec se znečištěním a nevytvoří si vůči němu přirozenou odolnost, což je následně může i ohrozit.
Příliš měkká podestýlka je nepříznivá i pro vývin paznehtů. Ty přerůstají a jsou moc tvrdé na běžné ošetřování.

Většina chovatelů vyváží hnůj z hluboké podestýlky jednou až dvakrát za rok. Výška vyvážené vrstvy se liší - je to od půl do jednoho metru.
Na údržbu podestýlky je možné použít mechanizaci, ale v menších chovech se jedná především o namáhavou ruční práci.

Podestýlka je jednou z věcí, které chovatelé přizpůsobují svým podmínkám. Těžko najdete dva, kteří by používali úplně stejné stelivo a údržbu. Právě tady se dá experimentovat s místními materiály a zužitkovat i to, co by jinak bylo odpadem.