maloCHOV.cz

fórum pro hospodáře všeho druhu

Můj život s Laminitis

Popis: V příběhu zachycená nepříjemná nemoc kopyt u koní

Kategorie: Koně

Odkaz na článek: Vybrat vše

[url=https://malochov.cz/kb/viewarticle?a=37&sid=d3edd994f7ae4166d0b28387521b228e]Články - Můj život s Laminitis[/url]

Můj život s Laminitis
Toto velmi bolestivé onemocnění kopyt koní se mi díky mé neznalosti a chybným rozhodnutím dostalo do života a provázelo mě až příliš dlouho a nedobrovolně, proto jsem se rozhodla napsat tento článek, který může být inspirací, jak bojovat s touto zákeřnou nemocí. Úvodem by se slušelo říci, že nejsem veterinární lékař, veškeré moje zkušenosti jsou praktického charakteru a mohou sloužit pouze jako doporučení či rada, ne jako lékařský postup. Jedná se spíše o životní příběh, ne o odborný článek. Při onemocnění je vždy nutné kontaktovat svého kováře/kopytáře, veterinárního lékaře, v ideálním případě koňského ortopeda, ovšem ideální případy a praxe jsou někdy (bohužel) silně v rozporu.

Co je laminitis, neboli schvácení kopyt?

Většina lidí si myslí, že to je pouze onemocnění kopyt, že je izolované od těla, jakoby se zbytkem koně vůbec nesouviselo, smutné je, že toto je schopný tvrdit i leckterý veterinář…Opak je však pravdou! Laminitis je celostní onemocnění koně (systémová laminitida), často mu předchází silná obezita a IR (inzulínová rezistence), které začíná ve střevech a v kopytech už vlastně jenom končí, resp. kopyta a postoj koně nám ukazují, že něco není, tak jak má, ale tohle je už bohužel fáze, kdy proces běží naplno! V dnešní době je toto onemocnění daleko častější než dříve, můžou zato zejména nové trendy ve výživě, wellfare koní a jejich využití. Existují dva typy schvácení, jedno však mají společné a to je čas! Tato jednotka zde hraje zcela zásadní roli, na čase totiž záleží – vyléčí se kůň či nikoliv?
Druhy schvácení:
Metabolická (systémová) laminitida, mezi příčiny, které ji mohou vyvolat patří např:
- Krmivo (nevhodné či překrmení)
- Jed
- Stres, šok
- Kolika, podávání léků
Traumatická laminitida (z přetížení) – vzniká mechanickým traumatem škáry např. nadměrným zkrácením a vyřezáním kopyta, neúměrnou prací na velmi tvrdém povrchu
V současné době se daleko více setkáváme se systémovou laminitidou a to zejména z překrmení, ať už náhodného (kůň se dostane do nádoby s ovsem) nebo z „pastevního“, kdy se kůň pase více než by měl, zvlášť pokud se jedná o bohatou zelenou pastvu. Dále rozlišujeme akutní schvácení a chronické schvácení. Akutní schvácení je stav, kdy už „to bolí“, kůň viditelně kulhá, míra bolestivosti sahá od zvýšené citlivosti až po typický postoj a ulehnutí. Zřejmým projevem ukončení akutní fáze je odeznění bolesti, kůň se postaví, mírně se pohybuje, často v akutní fázi zaberou léky proti bolesti a kůň se jeví „zdráv“, což je ta největší chyba! Převedeme-li ho zpět do normálního režimu (do výběhu), kde se kůň proběhne s kamarády, vzniká velké nebezpečí recidivy a nástup chronické laminitidy, kde se cyklicky opakují ataky schvácení s obdobími klidu.
Koňské kopyto je poměrně složitý systém, který by vydal na knihu a rozhodně se nevejde do toho článku, aby si ale každý dokázal představit, co se vlastně v kopytě děje, zkusím to alespoň stručně. Kopyto je tvořeno kopytní kostí, střelkovou kostí, korunkovou kostí, spěnkovou kostí, střelovým polštářem, hlubokým ohýbačem prstu, korunkovým kloubem, společným natahovačem prstu, kopytním kloubem a rohovým pouzdrem. Nás nejvíce bude zajímat kopytní kost a rohové pouzdro, kopytní kost je v rohovém pouzdře zavěšena, čili spodní část kostry končetiny v rohovém pouzdru nestojí, ale visí!! Celá vnitřní stěna rohového pouzdra je potažena lístky, tzv. lamelami, lístky jsou stočené ve směru rourek rohoviny shora dolů a pokrývají celou přední stěnu, boční stěny i stěny patek. Těmto lístkům přísluší důležitá funkce pro spojení kopytní kosti s rohovým pouzdrem. V momentě, kdy se lamely oddělí, nastalo schvácení. Může dojít k poklesu kopytní kosti v pouzdře, či rovnou k rotaci.

Které koně nejčastěji postihuje?
Největší tendence k obezitě, IR a následně laminitis mají veškerá pony plemena, od těch nejmenších minísků až po standartní sportovní poníky a coby do velikosti 148 KVH, dále sem jednoznačně patří primitivní plemena typu hucul, hafling, fjord, ale také někteří statní chladnokrevníci a kříženci všech výše zmíněných. Tito koně nejsou stavěni na bohatou českou pastvu, která je vhodná svými nutričními hodnotami spíše pro skot, jejich původní domovinou byli chudé pastviny, připomínající spíše prérie s trávou suchou „na stojáka“ a s minimem živin. Původně to byla silná a tvrdá zvířata schopná vyjít s naprosto minimální záchovnou dávkou a přitom byla u toho schopná tvrdě fyzicky pracovat pro člověka. Dnešní česká realita (asi nejen česká) je však úplně někde jinde. Většina těchto koní již tvrdě fyzicky nepracuje ani nesportuje na vrcholové úrovni (jsou samozřejmě tací, ale je jich spíše málo, na sport máme vyšlechtěna jiná plemena). Většina těchto koní a poníků končí na zahradách, dvorcích, jako společníci k velkým koním či pro hobby jezdce a to je ten kámen úrazu…

Jak to začalo u mě…
No právě, že trošku jinak, než jak popisuje literatura. Tak nějak pomalu, plíživě, dodnes nevím, co bylo tím prvním spouštěčem, ale zato už vím, co všechno jsem zkazila. Přivezla jsem si domů pony valáška, křížence všeho se vším – matka shettland pony, otec kříženec arabského plnokrevníka, welshíka a kdo ví, čeho ještě. Byly mu 2 roky a neměl moc vyrůst, čekala jsem, že bude mít kolem 100cm KVH, prostě o něco více než maminka. Nápad proč ho pořídit byl typicky začátečnicky trapný – velký kůň se mi tenkrát domů nevešel, no tak pořídíme vypásače zahrádky a kamaráda pro nás lidi…Před tím jsem chodila 8 let k soukromníkům a do JK, kde jsem jezdila a pečovala o klasické ČT a plňase, tže trochu jiný level a myslela jsem si, kolik toho umím,… jojo všichni víme, co znamená „MYSLET“! Těžká naivita při koupi prvního koně, která asi potkala nejednoho koňáka. To že byl kůň laciný a řekněme ze „zvláštních podmínek“ – v oné stáji mnoho koní uhynulo na jakousi pochybnou otravu, jsem pochopitelně tenkrát neviděla nebo nechtěla vidět? Věděla jsem, že když zmáknu velkého koně, tak z „nějakýho póni“ se přeci nepodělám, au…A tak šel čas, poník rostl a sílil, krmila jsem ho velmi, protože místo odkud přišel jako kostřička kůží potažená, jsem nehodlala napodobovat. Od pořádných teplasů jsem prostě byla na něco zvyklá a aplikovala jsem to i na tohohle malého poníka. Kluk se nám vytáhl, až na úžasných 135 cm KVH v jeho 3 letech, maminku těžce přerostl a byl celý tatínek. Proto jsem se nakonec dohodla se zkušenější kamarádkou, aby mi ho obsedla, a i když to nebylo v plánu a nebyl na to určený, že se z něj stane normální jezdecký pony pro mě. Několikrát jsme pro něj zvětšovali plochu, napřed byl jen na zahradě (asi 500m2), z té vyrostl během zimy, na jaře putoval na výběh asi 1000m2, byla to část louky, kterou sekl místní zemědělec, ten posléze ukončil podnikání a louka mi zbyla celá (1 hektar). Nic mi nebylo divný, vždyť přece se počítá hektar na dobytčí jednotku, že…Koník se aspoň proběhne a pořádně se nažere…Sousedi ho milovali a ještě mu trávu přisíkali - s mým souhlasem, netušila jsem, že dělám komplet všechno špatně, vždyť je to přeci kůň a ten se pase, ne? Najala jsem si trenéra a v jeho 3,5 letech mu začal základní výcvik, trenér byl, co se týče jezdeckého umění, ale bohužel i krmení, stará škola, čili má-li kůň odvést nějaký fyzický výkon, musí dostat nažrat a v ten moment se to všechno pos….Kůň měl daleko větší plochu, než potřeboval, výživné, ručně sušené seno, zeleninu a ovoce, co dům dal,… naštěstí mě aspoň nenapadla taková blbost, abych začala kupovat konvenční krmiva!! Kůň měl pravidelnou práci, docela slušný jízdárenský dril, spojený s vyjížďkami do přírody a prací na lonži, nejprve sílil a mohutněl, jenže pak už jen kynul jak buchta a nám nikomu nebylo nic divný, jen kovář říkal, že se nějak zakulacuje, ať mi nepadne na nohy – význam těch slov jsem tenkrát vůbec nechápala, v JK jsme koně cpali ovsem vrchem spodem a nikdy se nic nestalo, tak co blbne, že jo! Takhle to trvalo asi rok, až jednou přijel trenér na klasickou hodinovku, já jsem nasedla a kůň nic, prostě nic! Nepohnul se ani o centimetr, tak jsem ho dle jeho instrukcí vzala na tvrdý povrch – na asfaltku…co krok to AU, šel velmi bolestivě. A to byl začátek konce!
Proto jsem v úvodu napsala, že u mě to začalo malinko jinak, kůň neměl kroužky na kopytech, neměl klasický schvácený postoj, nedostal se k obilí, vlastně ho nikdy nežral, měl pravidelnou práci, ale prostě měl všeho, pro jiné koně normálního, přebytek, a to bylo to, co nikdo z nás neviděl. Každý přeci chceme svému svěřenci dopřát to, co je pro něj přirozené! Tohle se stalo na podzim (schvácení z pastvy je běžné spíše na jaře), zavolala jsem tenkrát jediného koňského veta, co tu v okolí byl (nyní již praxi neprovozuje) a tím jsem koníkovi podepsala úmrtní list! Jediné co mi řekl, bylo, že je valach tlustý, ať ho nechám na výběhu bez sena, do boxu jen seno a vodu, nejezdit a dostal léky na bolest. Všechno jsem mu slepě věřila, je to přeci lékař, studovaný člověk s léty praxe, uff…Internet jsem tenkrát doma neměla a vhodnou literaturu také ne a ani mě to nenapadlo shánět, když jsem přeci kontaktovala veta, že? Ráno už byly přízemní mrazíky, tráva ojíněná, když jsem ho dovedla do výběhu, koukal na tu zmrzlotinu tak smutně, no ale vet zakázal seno na výběh, tak si hošku poraď. Tím jak přepásal tu zmrzlou trávu, dostal šílenou ataku schvácení a do toho zácpovou koliku, přijel vet, prolil ho čtyřmi litry parafínu, dostal dva litry kapaček a instrukce, že pořád nesmí žrát. Stál vyvázaný v boxe, s kanylou v krku a čekalo se na první „bobek“, ten však nepřicházel, znovu vet a instrukce, že kůň musí chodit?? Jak může chodit, když má akutní schvácení a sotva leze? Tak jsme šli násilím chodit, dočkali se bobku a doku*vili nohy, vše pod taktovkou veta! Během pár dnů už se na kopytech udělali né kroužky, ale kruhy, přišel i typický postoj. Přišla zima, napadl sníh a valachovi se ulevilo, žádná tráva jen seno, voda a kopýtka pěkně zchlazená sněhem (to, že se při akutním schvácení mají zchladit ihned, mi vet vůbec neřekl, časem jsem to zjistila jinde), začali jsme chodit na procházky, v závějích se mu pěkně šlapalo, byl veselý. Přišlo jaro a tráva, vše se opakovalo jako na podzim, až na tu koliku, v létě když tráva zaschla a hlavně jsem měla dost času s ním chodit do řeky a denně chladit kopýtka se to zase zlepšilo, na zimu šel celkem OK. Další jaro stejný scénář, no vlastně spíš horší, měla jsem z valacha takový osobní dojem, že tu trvalou a prakticky nekončící bolest vnitřně vzdává, hodně ležel, už nechtěl chodit ani do řeky a tak jsem mu v červnu přivezla kámošku (současnou kobylu, co mám teď), aby ho rozchodila. To, že je to asociální dominantní čůza, jsem zjistila velmi záhy, ale už tu byla, zpátky se mi jí vézt hned nechtělo, valacha šíleně šikanovala, ale říkala jsem si, zkusíme a uvidíme. Tak spolu žili 3 měsíce, až do konce léta, kdy se valach stále zhoršoval, ale ona ho motivovala alespoň k nějaké činnosti, v ten osudný den se pokusil vstát a pást se s ní, ona si však hlídala svůj trs trávy tak mocně, že do něj strčila, on upadl a zlomil si přední nohu a bylo. Teď jsem zpětně vděčná, že to rozhodnutí udělala za mě ona, já jsem po dvou letech s touhle hnusnou diagnózou už nebyla schopná normálně myslet, natož něco rozhodnout! Léčení několikanásobně překročilo vstupní náklady na koupi koně, byla jsem vycucaná finančně a hlavně duševně.

Co všechno jsem udělala špatně?
Předně to, že jsem o nemoci vůbec nic nevěděla, chyběly mi dostupné informace a tenkrát ještě ani nebyla vhodná literatura jako je teď, jsem podcenila ten nejdůležitější faktor a tím je čas! Byla jsem ráda, že poník nabírá hmotu, že roste a sílí, o vhodnosti a hlavně množství krmiva a pastvy jsem absolutně nepřemýšlela. Pokud by nebyl dlouhodobě překrmován a měl striktní pastevní režim, toto by se nikdy nestalo, další věcí je možná otrava u předchozích majitelů, nikdy nebyla potvrzená, ale co si s sebou kůň přinesl ke mně? V momentě kdy ke schvácení došlo, jsem vlastně nedělala nic! To že se mají chladit nohy, jsem nevěděla a teď už i vím, že obyčejná studená voda stejně u metabolického schvácení nestačí. Postavit do potoka se studenou vodou může pomoci pouze v případě náhlého překrmení ovsem, v tomto případě by pomohly pouze kryoboty. Slepě jsem věřila vetovi a poslouchala na slovo bez zapojení vlastního mozku. Kůň dostal tlumící léky a to zabralo, to že mu musím upravit vlastně celý život (krmení, pouštění do výběhu, aj.) mě pochopitelně taky nenapadlo. Všechny informace jsem tenkrát zjišťovala strašně složitými cestami, veti nebyli dostatečně informovaní, kováři jakbysmet – pochopitelně v momentě, kdy se koni ulevilo, jsme nakovali, další pěkná blbost. Celý proces léčení a mého sebevzdělávání trval dva roky, ale koni už jsem život nezachránila.
Postupem času se zde vystřídalo několik vetů, koňský ortoped, několikrát se rentgenovalo, kovář se učil za pochodu a vyzkoušel taky všechno možné. Dala jsem se dohromady s několika krmiváři a právě ti mi nejvíce ze všech otevřeli oči a pomohli aspoň k tomu, že jsem se krmiva naučila počítat a míchat sama a teď je to jedno z mých největších hobby.

Co by se mělo dělat správně?
Předně schvácení předcházet! Jakákoliv prevence je totiž daleko levnější a méně namáhavá než léčba! Uvědomit si jakého koně kupuji (plemeno, věk) a co s ním vlastně hodlám dělat (jezdit, zapřahat, společník, vypásač) a danému typu koně přizpůsobit jeho management. Také bych doporučila nedávat (hl. v domácích podmínkách malochovu)dohromady dva jedince odlišného typu, např. těžko krmitelný plňas a jako společník snadno krmitelný postarší shettík. Udělat výběh jakkoliv zajímavý, aby koně motivoval k pohybu, krmit objemové krmivo v předem navážených dávkách nebo pomocí slow feederu, o doplňkovém krmivu si nechat poradit od krmiváře, pomalu zvykat na pastvu. Pokud už ke schvácení dojde, vyrobit domácí kryoboty – jakýsi vak na klasické ledové kostky z mrazáku, prolít ledovou vodou, nacpat do toho koňovi nohy klidně i násilím a vydržet i několik hodin tuto proceduru opakovat. Časem podat léky na bolest, upravit koni povrch tak, aby mohl odpočívat na měkkém, tedy piliny, písek, nepást, nenutit k pohybu, umožnit koni ulehnutí, krmit pouze seno + voda, časem je možné nechat si sestavit krmnou dávku pro schvácené koně a hlavně koně zhubnout! Jednou větou – změnit koni i sobě celý život!

Závěrem
Jaké z toho plyne ponaučení? Nikdy nekupovat koně ze „zvláštních podmínek“, oprostit se od jakýchkoliv záchranářských sklonů, koní je mraky, není nutné zachraňovat každého chcípáčka. Pokud už takového koně máme, sebevzdělávat se, být neustále v kontaktu se správnými vety a kovářem a zejm. krmivářem, používat vlastní mozek! Prevence je levnější než léčba a proto své koně nepřekrmujte. Život s touto diagnózou mi hodně vzal – je to ekonomicky extrémně náročné, emocionálně snad ještě více, protože máte neustále na očích trpící zvíře s nejistou prognózou do budoucna, sežere to spoustu času, který byste mohli trávit jinak a jinde a né v kleče u ležícího zvířete. Důležité je také poznat, kdy už to nemá cenu, domnívám se, že já jsem svého koně nechala trpět příliš dlouho, pokud se ataky stále opakují, je humánnější trápení ukončit a to pro všechny zúčastněné. Přesto všechno mi to ale i něco dalo, předně mi doma zůstala úžasná kobyla (ano ano, taky obézní s malým krůčkem k IR), ale díky předchozím zkušenostem přesně vím, jak se o takové koně starat a v budoucnu si hodlám koupit dalšího koně se stejnými sklony. Stal se ze mě krmivář amatér, snažím se pomáhat i ostatním lidem a jejich koním, aby se jim nestalo, to co mě, naučila jsem se však sestavovat krmné dávky i pro „normální koně“. Diagnóza schvácení kopyt je už i moje diagnóza a to všechno díky jednomu malému šedivému poníkovi.

Hříbě - to ještě nebyl u nás
Obrázek

U nás po šesti měsících od přestěhování
Obrázek

Po roce
Obrázek

Schvácený na 3 končetiny, pokus o pasení, všimněte si chybného postoje, kdy se kůń snaží odlehčit schvácené nohy
Obrázek

Rentegenové snímky všech nohou, na třech z nich je rotace kopytní kosti

Levá hrudní končetina: rotace kopytní kosti, asi 7 stupňů
Obrázek

Pravá hrudní končetina: rotace kopytní kosti, asi 7 stupňů
Obrázek

Levá zadní končetina: bez rotace a poklesu
Obrázek

Pravá zadní končetina:s mírnou rotací 1-2 stupně
Obrázek

Webové stránky, kde je možné načerpat mnoho informací:
http://www.laminitis.cz/
http://www.kopytar.cz/index.php?clanek=53

A nejnovější literatura + recenze:
https://www.megaknihy.cz/kone/212050-di ... kopyt.html
http://www.equichannel.cz/recenze-knihy ... anze-rasch