Hhippie to napsala velmi přesně, já jen doplním o svoji osobní zkušenost, která však probíhala pouze tady v ČR, dokonce v rámci jednoho okresu aneb jak jsem k Čůze přišla!

Čůzu jsem si kdysi před lety přivezla domu na zkoušku, ani jsem tenkrát nevěděla, zda si jí nechám. Vezla se asi z 15 km vzdálené vesnice na "zápůjčku", s majitelem po ústní dohodě. Neexistovala žádná smlouva o koupi, darování či zapůjčení, prostě nic. Kůň neměl vystaven žádný osobní doklad, ani očkovák, nic. Papírově neexistovala. Takto jsem ji měla doma přes rok, prakticky černota. Pak jsme se s majitelem dohodli, že jí oficiálně koupím. Já jsem připravila smlouvu, dohodli jsme cenu, on se tu jen zastavil pro peníze a podepsat smlouvu. Kdybych ji nevystavila já, neměla bych v ruce nic, jemu to bylo putna. Vzhledem k tomu, že jsem již před tím měla zkušenost s uspáváním koně, kafinou a těmi věcmi okolo, věděla jsem, že jí prostě musím vyřídit nějaké papíry, protože až jednou přijde její čas, ten průkaz koně po mě bude zaměstnanec kafilerie chtít, bez něj mi ji neodveze. Kontaktovala jsem tedy komisaře přes ÚEK Slatiňany, aby mi kobylu dojel popsat a očipovat a tím jí papírově zhmotnil. Vystavil doklady pro Slatiňany, kde jsme vymysleli nějaké přibližné datum narození, on zaznamenal její fyzický popis, střelil jí čip do krku, vše odeslal na ÚEK, kde to zpracovali a mě pak přišel její modrý průkaz. Ten jsem v den její smrti odevzdala řidiči kafilerního vozu. ASAP to pak poslal na ÚEK, tady už majitel nic nedělá a jí tam tak vyškrtli z evidence. Pan komisař byl tehdy před lety nesmírně ochotný a byl naopak rád, že patřím mezi ty majitele, co se to snaží dát do pořádku a nedělají v tom chaos. Takto je v rámci ČR.
Pro koně do zahraničí a do Polska už tuplem ne, bych nejela ani za starou belu a to z mnoha důvodů. Pro přejezd musí být vystavené TRACES jak napsala Hhippie, jinak když to vezete přes hranice jen tak, tak ano je to v podstatě krádež. Ani za nic. Koně jsem kupovala před 10ti měsíci, tady v Čechách, v okruhu cca 70ti km od mého bydliště a bylo to to nejlepší (koňské) rozhodnutí které jsem udělala. Ono sehnat spolehlivého veta na předkupku, dohnat ho na místo činu společně s majitelem a se mnou a taky s nějakým doprovodem (viď Hhippie), to je prostě organizační hardcore

Nedovedu si představit tohle organizovat na vzdálenost řekněme 300 km (a to jsme furt v Čechách), natož za hranice.
Tedy závěrem? Koně bez papírů asi lze mít, ale dle mého je to horší než lepší a problémy to potom přinese při jeho smrti, jednodušší je mít všechno v cajku a to i pro případ, že by se stalo něco se mnou jako s majitelem.