No fakticky je to tak, že měly ve velikém betonovém žlabu jádra pro obě dostatek....a přesto, že vedle sebe žraly v pohodě(je dlouhý, ani se nedotýkal jedna druhé) začalo Elvíře šibat, protože prostě to zrníčko zrovna vedle je lepší, že. Akorát dycky jen trkla a zas žrala. Ted začne panicky obíhat za Joskou a nabírat jí do břicha a podobně. Výsledek je ten, že nejí ani jedna, kůzle má zábavu, začne běhat taky a já mám akorát nervy nadranc

zatracený ženský

já ji vždy odeženu nebo stáhnu k sobě. Ale v momentě pustění prostě vyrazí. Jak říkám. Bývalo jen strknutí: moje, ne moje, ne moje...teď už zapomene na žrádlo a hlavně, aby odehnala pobíhá

navíc Josina se ji prostě už evidentně bojí...to taky nebylo.....pes je má na salámu. Ten se do toho neplete

kohout si hledí slepic, kačer kačen, kocour je doma jednou za 2938 let a manžel.....ten se ke kozám už nevyjadřuje

no zkusím pár dní jádro nedat...ať se to zklidní, protože u sena byly vždy v klidu. Peklo dělá jen jádro případně když něco donesu já(suchý chleba, ovoce). A pak asi krmit obě zvlášť.

hlavní je, že se kůzle drží Josiny, a kojí se a ona mu drží. Snad jim to dlouho vydrží a nebudou zas dělat ty svoje škatulata

jinak jako v čínském filmu už si tady dost často připadám taky
