PASENÍ - povídání o něm, postřehy

[Františka.]

Včera jsme byli letos podruhé venku. Šlo to, všichni malí se drželi uprostřed stáda, jen jedno úplně malé ještě mělo nejspíš zůstat doma a protáhlo se vrátky. Zaostalo už na začátku, ale pes usoudil, že bude lepší ho dovléct ke stádu než vrátit zpátky domů. Bylo tam ještě jedno podobné a to dovedl domů. Nevím, jaký v nich byl rozdíl. Každopádně to nebylo dobré rozhodnutí. Po cestě domů zůstalo vzadu, před psem prchalo, protože si pamatovalo, jak hó vlekl ke stádu, a už to nechtělo opakovat, pes ho naháněl, ale vždycky mu proklouzlo a běželo na úplně opačnou stranu. Dál a dál. Běžela jsem a taky se ho snažila chytnout, ale v poslední chvíli vždycky vyskočilo a běželo dál. Neuvěřitelné, jak rychle takhle malé kůzle dokáže běžet a jak daleko. Už jsem to v duchu skoro vzdala a říkala si, že ho jen budu sledovat z povzdálí, kam běží, a pak se něco stane a nějak ho dostanu. Bez plánu, jen tak, aby se neztratilo někde v trávě nebo houští, protože už by ho nikdo nenašel. Ale pes to nevzdával, snažil se dál a nakonec se mu přece jen podařilo chytnout kůzle a zadržet ho, než jsem přišla. On ho předtím chytil víckrát, ale neudržel ho při svém lehkém stisku a kůzle se mu vždycky vysmeklo nebo se ho snažil navést směrem ke mně, ale kůzle nespolupracovalo a dopadlo to opačně.
No, když jsem ho měla v náručí, bylo úplně klidné a zjevně rádo se nechalo nést. Po takovém závodě není divu.

[Františka.]

Musela jsem si vzpomenout, jak jsem začínala, protože to musím zopakovat.
Před hodně lety je začala pást 5 dospělých koz. Dnes je jich 30, ale udělám to stejně. Není vůdkyně, vyvolila jsem si tedy 2 rohaté kozy středního věku, které si od ostatních nikdy nenechají nic líbit. Samy neprovokují, ale běda, kdyby někdo začal nebo se jim něco nelíbilo. Tyhle dvě volám jménem k sobě a odměňuju je kouskem tvrdého pečiva. Začala jsem včera, dnes byl znát pokrok, opravdu ve většině případů vykročily ze stáda směrem ke mně, když jsem je potřebovala přivolat. Odměňuju i ostatní, ale tyhle jsou důležité. Kromě toho přijde většinou i několik bezrohých starších, které jsou mi oddané. To znamená, že pohyb stáda jakž takž ovládám. Nemusí dostat vždycky, ale musí mít naději, že nejdou zbytečně. Časem už půjdou na volání i bez pečiva. V začátcích jsem chodila jen v blízkém okolí, v okruhu kilometru je spousta pastvy a zarostlá území tehdy kozy dost zušlechtily. Nemůžu se stádem daleko, není dost poslušné, ale na naše stará místa dojdeme pěkně. Roky jsme tam nechodili, zase je všechno zarostlé, tráva vysoká, všude křoví jako tehdy. Zase kozy trávu sešlapou, vyroste z ní nová, keře okoušou, cesty budou průchodné. Vydrží nám to klidně na celý rok a za tu dobu je určitě naučím, jak se mají chovat, kdybychom šli někam dál. Už prostě vím, jak to mám udělat. Možná nebude z těch dvou ani jedna plnohodnotná vůdkyně. Ale uvidím, jak se bude situace vyvíjet, třeba to takhle bude uspokojivé.

[PavelIV]

To půjde, nemusí být jedna bezvýhradná šéfka. Moje Jitka taky ty "manažerský ambice" neměla.
Než pomine období mohutnýho růstu, budete je mít pod kontrolou

[Františka.]

Vás to teď čeká taky nanovo.

[Františka.]

Po pár dnech už je znát malé zlepšení. První dny jsem kozy udržela venku nejvýš tři čtvrtě hodiny. Jednak se pořád ty přední mladice někam hnaly a také se pořád plašily, takže oběhly nejbližší okolí a šly domů. Už jsem je dál nemohla dostat. Dnes to bylo podstatně lepší. Koza, kterou jsem minulý rok léčila na klouby a piplala se s ní, mi to teď vrací. Když se mladé chtějí někam hnát, ona první zahne tam, kam potřebuju já, a mladé se tedy přidají správným směrem. Je jí dvanáct, chodí rozvážně spíš vzadu, ale nic ji nedonutí, aby mě opustila. Dvě rohaté, které jsem vybrala jako náhradní vůdkyně, už taky hezky reagují na volání jména. Celkově tyhle drobné pokroky dovolily, abychom dnes byli venku skoro dvě hodiny a skoro stejnou dobu se kozy pásly. Vlastně asi první čtvthodinku běžely, ale pak už byly klidné a vrátily se nažrané.

[Vlaštovka]

To je prostě neuvěřitelné. Jak to začínalo? Nejdříve jste chodila s dvěma kozama a jak Vám přibývaly, tak jste jich měla na procházce více a více? Já si to neumím představit. U mě kozy jdou hezky, když jsou na vodítku. Ale jakmile ho mají sundané, zajímají je jen keříky a okolí a já ne zatím to zkouším jen na vedlejší zahradě kam nemají běžně přístup. ELVÍRA Jakš takš..ale taky ne pokaždé a Josena skoro vůbec.... prostě si žerou a hotovo

[Františka.]

Na úplném začátku jsem pár měsíců měla jen jednu kozu. Přišla ke mně z chlívku, málokdy byla dřív venku a byla neobyčejně moudrá a vděčná. Chodila jsem venčit psa a ona se vždycky přidala. Pak přibyli 4 její nevlastní mladí, protože už ten rok svoje nestihla a sama byla velmi hlučná, a ona je vodila s sebou. Takhle to celé začalo. Tu kozu jsem vůbec neplánovala, ale na ní jsem zjistila, jak jsou kozy skvělá, málo zdegenerovaná zvířata, která ale jsou schopná žít s člověkem. Měla u mě být pár dní, nechtěla jsem ji vrátit a byla mi darována.

[PavelIV]

Já to vidím tak Vlaštovko - když už je vezmete na pastvu, musíte ze začátku počkat, až se napasou. Musí časem pochopit, že z poslechnutí Vašich pokynů pro ně vždy plyne nějakej benefit. Po návratu domů nějakou dobrotu, aby se nakonec domů těšily, trénoval bych na návrat zvláštní pokyn (jdeme domů, holky domů apod.). Později už budou poslouchat ze zvyku a když z toho jednou nic nebude, tak jim to nevadí. Ale na začátku je musíte přesvědčit, že pro ně děláte dobro a poslouchat vedoucí Vlaštovku se jim vyplatí
Ale chce to hodně trpělivosti.

[Františka.]

Je to přesně tak. Nosím brotsack s kousky tvrdého pečiva. Když to nejde jinak, nabízím těm nejrychlejším, tedy těm, které ke mně přiběhnou nejdřív, případně je házím kolem sebe. Přijdou. Dávám je jen v případě, že potřebuju upevnit morálku, aby mě poslechly. Taky když přijdeme zpátky, dostanou do krmelce trochu tvrdého pečiva. Pečivem je jinak vůbec nekrmím, je jako bonbonek. Dám jim to a pak jdu zavřít vrátka, protože jsem si jistá, že uvnitř jsou všechny. Jednou jsem jim nedala nic, byla jsem unavená, neměla jsem dobrou náladu. Malou chvilku čekaly, pak se otočily a vyhnaly se zase ven dřív, než jsem vrátka stihla zavřít. Takže jsem s nimi musela i s tou blbou náladou chodit ještě hodinu a půl, za trest, dokud se nerozhodly ony samy, že už to stačilo a jdou domů.
Taky dřív věděly, že když je odvádím z něčeho dobrého, bude ještě lepší, i když musí jít přes oranici bez kousku zeleného. Věřily mi, že je nevedu zbytečně pryč.
Navíc nás mnohokrát napadl pes a já jsem je chránila. Jenže to nejvíc vnímala stará vůdkyně, která to vše řídila. Tyhle ji jen poslouchaly a teď potřebují získat podobné zkušenosti samy nezprostředkovaně.

[Vlaštovka]

No určitě je problém ve mě. Já jim totiž zcela nevěřím. Vše je ok, nic se neděje, pak někde v dálce zašustí lístek a běží jak smyslu zbavené... a někdy ani ten lístek.prostě se zahlední a následuje panika. Jindy zas jsou zvuky různé a nic to s nima nedělá. Takže to pramení asi i z mé nedůvěry, že nevím, co zas vymyslí. takže za mě bez vodítka ani ránu. Nejlepší jsou situace, kdy se leknou obě a běží každá na jinou stranu...a já abych byla vejpůl

[Františka.]

Tak vezměte ba vodítko jen jednu. Druhá půjde taky.
Že se leknou, to se občas stane. Třeba letí úplně nízko sportovní letadlo nebo motorové rogalo. Začnou se plašit, ale volám na ně Nebojte se, nebojte se. Stojím klidně a ony se soustředí na mě, že já níkam neprchám. Letadlo odletí a ony vidí, že se to spravilo i bez paniky. Ale stalo se taky, že pilot létal schválně pár metrů přímo nad námi. To jsem už nebyla klidná ani já. Oni jsou někdy vtipálci, třeba si připadají jako na safari, když pod nimi prchá stádo.

[Vlaštovka]

Tak Vaše kozy se lekají věcí u kterých bych to tak čekala.....ale moucha?....list?.........hrnec, co se posune, protože do něj čumákem narazí? ......

[Františka.]

Tak je nějak uklidněte, musí Vám důvěřovat, že umíte situaci posoudit líp než ony. Třeba jim šoupněte něco na zub v tu chvíli. Ale aby es pak naschvál nelekaly už úplně všeho .

[Augenblick]

Brotsack mě udělal radost Už to jen sepsat....

[Františka.]

Přemýšlela jsem, jestli to mám napsat počeštěně, ale vypadalo to strašně.

[DAD David Abrahám]

Konečně jsem se dostal k přípravě ohrádky jde mi to pomalu, ale snad do konce měsíce to bude zatím jsem hlavně v houští

[Hhippie]

To by mě tedy zajímalo, kdy máš čas z téhle hrůzy dělat pastvinu!

[Františka.]

To není hrůza, kozám by se tam líbilo.

[DAD David Abrahám]

Já doufám, že se tam bude líbit i Dextrům. A že mi s kultivací povrchu dost pomůžou. Jsou tam pěkné proluky s trávou a křoviny budu postupně pokládat na zem aby si mohly přikousnout. A čas bude každou volnou chvilku

[Františka.]

Tam se jim bude líbit určitě.
Pořád je pasení trochu nervák, dneska tedy byl. Předevčírem lilo, včera také, což znamenalo dva dny bez večerního pohybu a mladé kozy si to chtěly vynahradit. Hnaly se neustále kupředu a že by se měly navečeřet, jim nedocházelo. Chudáci ty kozy, které už tomu závodu nestačí. Plahočily se vzadu a ani si nestihly ukousnout. Šla jsem vzadu s nimi, aby nebyly úplně zoufalé. Asi po třech kilometrech bláznivá závodnice zpomalila, dokonce zastavila. Dostaly se na rozcestí a nebylo jasné, kterou cestou půjdeme. To bylo dobré a zopakovaly to ještě asi dvakrát. To je vlastně pokrok. Dokonce počkaly na ty opozdilé a pak už šly normální rychlostí. Jen si teď říkám, že bych měla nějak naučit tu sprinterku, aby se řídila podle mě. Možná budu muset změnit taktiku a věnovat se téhle koze.
Vlaštovka nedávno psala, že se její kozy lekají všeho. Měli jsme projít kolem ohrady asi 10 m od cesty, za níž štěkali psi. Kozy mají s cizími psy zlé zkušenosti a kde je vidí nebo slyší, tam dobrovolně nejdou. Když se zastavily a začal se jich zmocňovat zmatek, vyšla jsem před ně, mluvila jsem na ně zvlášť klidným, ale i přes štěkání dost slyšitelným hlasem, takže vnímaly mě víc než štěkot, byla jsem těsně u nich, spíš mezi nimi a pomalu jsem postupovala. Kozy mě poslouchaly a taky šly, nejdřív opatrně, pak už jistě, za mnou. Vyřešila jsem tu chvíli tak, že jsem je předběhla v reakci na psy. Moje reakce byla klidná a tím jsem jim nedovolila se vyplašit. Těsně proti ohradě se pást nechtěly, ale o pár metrů dál už se zastavily a psi už jim nevadili. Uznaly, že za plotem jim nic neudělají.