PASENÍ - povídání o něm, postřehy

[Františka.]

Včera jsme vyrazili na pastvu, jenže byly ohňostroje. Nesleduju to, nemám je nijak ráda, natož festival ohňostrojů - strašný rámus a smrad na kilometry daleko. Tentokrát to bylo obzvlášť vydatné. Přestože jsme měli ohňostroje za kopcem zdánlivě dost daleko, rudé rachejtle lítaly strašně vysoko, jejich ohlušující střelba připomínala válku a kouř se vznášel několik kilometrů až k nám. Trvalo to dlouho a kozy se vyděsily, zůstala u mě jen jediná, ta nejstarší a nejvěrnější. Nerozházelo ji nic, v poklidu se pásla a já jsem zůstala u ní. Stejně bych kozy nedohnala a čekala jsem, až se ze sprinterského okruhu vrátí druhou stranou. Kozu z míry nevyvedlo nic, zato já jsem málem nadskočila, když asi 4 m ode mě zaštěkala liška. Vím, že v tom místě má roky noru, ale že se ozve, když u ní bude člověk, to mě překvapilo. Navíc štěkla skoro jako pes. Ale pes by vyběhl proti mně, kdežto ona odběhla a štěkala z větší a větší dálky, až jsem ji slyšela zhruba od našich slepic. Naštěstí zavřených. Stádo se vrátilo úplně odjinud, ale byly všechny, jen jsem připojila tu jednu svou.

[Františka.]

Dnes se usilovně pásly na polní cestě a v jejím nejtěsnějším okolí. Jídelníček: truskavec, obří lopuchy, metrový pcháč a vrbové listy. Bylo toho spousta a ještě tam spousta zbyla. Na zítra nebo kdyby měl někdo pocit, že kozy škodí krajině a likvidují vegetaci .

[Jana P.]

Tak jsme holky dnes převedli z letních pastvin,kde bylo vypaseno, na pěkně obrostlou větší pastvinu, měsíc jim vydrží. Pak střih, přijede plemeník, všichni půjdou zas na letní pastviny a tak kolem dokola.

[Františka.]

Včera jsme šli přes zarostlé strniště, kozy se pásly víc na plevelu než vzcházejícím obilí a jak jsme přecházeli kopec, za vrcholkem jsme potkali další pasoucí se stádo, osm koz. Už se mi stalo, že jsme potkali cizí kozy a moje stádo je odhánělo, i když se chtěly přidat. Tentokrát to proběhlo úplně jinak, až dojemně. Obě stáda se okamžitě promíchala, kozy se navzájem začaly jemně očichávat a pak se popásaly společně. Procházely se sem a tam úplně v klidu, jak kdyby se znaly odjakživa a patřily k sobě. Nevím, v čem byl rozdíl proti jiným případům, ale úplně z nich čišelo přátelství a láska. Obávala jsem se, že se k nám přidají nadobro, ale byly tam s pastýřem a když jsem já začala se svým stádem odcházet a volala jednotlivé kozy jmény, zavolal on a jeho kozy se od mých odpojily a vrátily se k němu.

[Netopýr]

[arus]

Františko,to se krásně čte. Často jsou zvířata moudřejší než lidé.
Hodně takových zážitků!

[Profesor1]

......Často jsou zvířata moudřejší než lidé.....

Některá se ale opakovaně prezentují tak, že se dá o jejich inteligencí pochybovat. Hlavně ty noční.

[Františka.]

Nepochopila jsem to. Noční lidé nebo noční zvířata?

[Jana P.]

Naše nejmladší jehnice se včera rozhodla pro noční, skorem půlnoční, pastvu, volně. Vařila jsem manželovi guláš na víkend, jedu na víkend se psy, v letní kuchyni. Noc tma teplo krásný večer, najednou u vrat zastaví traktor souseda svítí na dvůr a volá sousedo, zrovna jsem potkal ovci v zatáčce ta bude tvoje, bílá s tmavym čumákem, tak všeho nechám letim. Tma jak v ranci, soused mi strčil svou čelovku, zajel na statek,maj to kolem dokola votevřený, a volá ovce tady. Tak letim volám ovce mne poznala, neutíkala ode mne ale moc se jí do tmavýho lesa nechtelo a na silnici už vůbec, chtěla jsem jí chytit a vyválela jsem se v kopřivách a kravincích a větvích a brejle jsem hledala, sosedi chtěli pomoct ale ovce se jich bála. Tak jsem zalezla do lesa a volala a šla k našemu sadu, pode mnou v tmavym lese šustění, otevřela jsem branku z lesa do sadu popošla směrem k patvině kde je stádo. A jehnice zalezla k nám od sadu huráá jsem jí zavřela , šla vzbudit manžela koukal tedy a převedli jsme v noční košili stádo do sadu. Potvůrky to jsou. Ráno jsem na pastvině v ohrazení objevila dvě vylomené planky. Když poklesl adrenalin tak mne bolí celej člověk.

[Františka.]

Že s ní nešly ty ostatní taky...

[arus]

Jani,pobavila jsem se taky Hlavně, že to dobře dopadlo!

[Profesor1]

Františko zvíííířata!, některá zvířata samozřejmě

[Františka.]

Vážně? Mně se to hodilo spíš na lidi. U nočních zvířat jsem žádné inteligenční anomálie nepozorovala.
Vidíte, nechápu a přitom nejsem ani zvíře, natož noční .

[Františka.]

Zhruba před rokem zemřela vůdkyně, bylo jí 14. Od té doby bylo pořád bezvládí, už jsem skoro ztrácela naději, že se to změní. Asi před 14 dny začala říje a od té doby nejen, že se postrkují kozlové, ale i kozy. Nepamatuju se, že by na ně měla takový účinek, klidně si své neshody urovnávaly kdykoliv během roku. Nastala změna, dosud byl poměrně klid. Objevilo se ovšem nyní několik koz, které si obhajují své místo a troufají si i na starší kozy. Nejde o úplné mladice, takže je možné, že se z toho vyvine jádro stáda. Kéž by.
Celkově ale už jsme si uspořádali spolupráci, kozy mě zase docela následují, i když ne vždycky dojdeme, kam si naplánuju. Ony prostě nechtějí daleko od domova, mají strach ze psů. Ale zlepšuje se to. Stane se, že zneklidní a chtěly by prchat, ale moje uklidňování přijmou a znovu dají hlavy dolů a pasou se. Dnes jsem ovšem zaznamenala úspěch, protože jsme došli na jedno území, kam jsme dřív chodívali běžně, ale bez vůdkyně poprvé. Je tam krásná smíšená tráva a nádherný rozhled a snad tam s nimi dojdu příště zase, když už se to jednou povedlo a chutnalo jim tam.

[Františka.]

Včera nic, protože pršelo, takže dnes byly kozy nedočkavé. Daleko se mi ale v mokru nechtělo, navíc mám díru v holínce, tudíž jsem chodila jen po cestě. Kozy si hezky okusovaly různé plevele a keře, když se najednou shlukly, otočily se a kousek se vrátily. Proti nám šli tři koně. Ne sami, vedli je stájníci. Koně se začali plašit, když viděli stádo koz, kozy se plašily, když viděly koně. Sice se občas vídají, když kozy chodí na pastvu a koně jsou v ohradě, ale to je na vzdálenost asi 50 metrů a nepravidelně. Koně jsou vždycky zvědaví, kozy lhostejné. Teď se setkali mnohem blíž, všichni byli nesví z neznámé situace. Stájníci koně zastavili, já jsem kozy přivolala zpátky, chvíli jsme stáli ve dvou skupinách, jedna kozí, druhá koňská a pak jsme opatrně okolo sebe ve vzdálenosti tří až pěti metrů prošli. Lepší potkat stádo koní než nevychovaného psa.

[Františka.]

Nikdo nic při pasení nezažívá nebo spíš to zažívají jen zvířata, která jsou na pastvině, protože se pasou sama. Já tak mám z tohohle vlákna skoro kroniku .
Od žní potkávám na jednom místě malého zajíčka. Nevím vlastně, jak zajíci žijí, ale zdá se mi malý na samostatný život. Je tam úplně sám v okruhu asi 300 m. Žijí zajíci v tlupě jako králíci nebo sami, nevíte? Je vždycky schovaný ve vysoké trávě. Včera jsme zase šli okolo a strašně jsme ho polekali, vystřelil a zmizel za kopcem. Zároveň se vyplašily i dvě srnky, které tam byly také někde ukryté. Vyrazily, ale po krátké chvíli se zastavily, dívaly se, co to je za zvířata, a když zjistily, že si jich kozy vůbec nevšímají, začaly se pást taky asi o 50 m dál. Pak v klidu odskákaly.
Divočáky jsem letos osobně nepotkala, byli jen slyšet z křoví u cesty. Ale rozrytých míst je na naší trase hodně, myslivci postavili asi tři nové posedy a slýchám pozdě večer dost často ránu. Jednu. Trefil? Kdyby ne, asi by byla další. Nebo by už všichni utekli.

[Hhippie]

Mno, Františko… vypadá to, že s vašimi výpravami se ani navečer divoká zvěř moc nenažere…

Zajímavé, že třeba koně divokým zvířatům extra nevadí. Velký rudl muflonů se třeba chodí pást až k ohradám u jízdárny, kde jezdím.. ani když něco potkáme na vyjížďce to nevypadá úplně poděšeně… s ovcemi mimo civilizaci necourám, tak tam nevím

[Františka.]

Oni si na ně musí zvyknout. Koně jsou vidět častěji než stádo koz. K té ohradě mufloni taky asi nepřiklusali najednou, ale přibližovali se postupně, až zjistili, že jim nehrozí nic. Kdysi chodil srnec až k plotu kozího výběhu. Žádný ostych, asi si naplánoval námluvy. Tehdy jsem se já necítila úplně bezpečně, když jsem něco navečer dělala venku před plotem.
Zajíčka i srnky jsme potkali za světla, ve tmě jsem na pastvě potkávala tak leda divočáky a sovy. Můžeme vadit myslivcům, ale zvířatům nijak zvlášť.

[Františka.]

Místo staré vůdkyně zaujala největší, asi čtyřletá koza, která byla vždycky strašný blázen, hnala se někam kupředu a nedalo se s ní domluvit. Dokonce jsem se domnívala, že třeba špatně slyší. Náhle se změnila, na mé zavolání se otočí a přivede stádo blíž. Dřív byla spíš submisívní vůči ostatním kozám, teď se ožene, když někdo žere tam, kde ona. Přesné vůdcovské chování. Zatím není a ani nemusí být příliš tvrdá a stačí, abych ji v takovou chvíli okřikla, a nechá toho. Stav není úplně stabilní, protože ještě jedna koza je v popředí. Spolu se ty dvě netrkají, ale naopak se střídají ve vedení. Doslova. Pokud je jasné, kam jdeme a co se bude dít, vede stádo ta první, mladší. Ale ve chvíli, kdy očekávají nebezpečí, vcházíme do tmy nebo jsou jinak nejisté, první místo zaujme ta druhá. Je asi šestiletá, zkušenejší. V takové chvíli zřetelně vystoupí kupředu a jde, kousek za ní ta první a pak ostatní stádo. Zřejmě se zatím navzájem respektují. Ve stádu je klid, žádné boje ani s jednou z nich neprobíhají, jen mladé si hledají své postavení mezi sebou.
Nechodíme daleké trasy, jen kolem šesti kilometrů poblíž, ale vypadá to, že se dopracujeme i k těm delším a vzdálenějším, kam jsem je v poslední době kvůli nejistému stádu nemohla dostat.

[Františka.]

Je ještě docela teplo a i mezi poli potkáváme večer lidi. Jsou vždycky jak u vytržení. Jeden člověk právě telefonoval, zastavil se a do telefonu začal vykládat, že právě teď jde kolem něho stádo koz, že to je jen tady, že s nimi chodí paní každý večer, natáčel si je. Mám radost, že se lidem setkání s kozami líbí. Pamatuju se, jak nás jednou potkali dva cyklisti a jeden druhému říká: To jsou naše kozénky. Neznám ho, nemá se mnou nic společného, ale bylo milé, že je považuje i za své, že jsou prostě naše.
Všechno už je uvláčené a oseté, takže se kozy pasou kolem cest. Je tam vysoký suchý pcháč a lopuchy, člověk by řekl, co na tom budou žrát. Poradí si jako vždycky. Vysoké suché sešlapou a dostanou se na mladé nově vyrážející části rostlin.
Už není žádný problém je přivolat, přijdou pokaždé a ani když jel okolo velký traktor s obřími světly, se nevyplašily tak, aby začaly prchat. Je s nimi konečně dobrá spolupráce.