Kůzlátka rození, péče, potíže

[Hhippie]

Já používám toto a mladé dobře prospívají.

[Františka.]

Já už každopádně dokrmovat nebudu, z toho jsem vyléčená naprosto. Občas se nechám svést k neuváženéu kroku nadšením někoho druhého, ale je to jeho individuální nadšení, které se ke mně nepřenese a nejde to tak . Věřím, že prospívají, když to vypijí. Ale jak je mám přesvědčit? Podívala jsem se na složení. Také základ ze sušené syrovátky, do toho minerály a vitamíny. Ty tomu dodávají tu štípavou umělou chuť. Chutnalo Vám to?

[PavelIV]

Tak asi mají Vaše kozy mlíka dost. Kdyby neměly, kůzlata by si to dala

[Jana P.]

Františko také se do dokrmování nehrnu, někdy jsem to udělala, jehnátko se nadýmalo, jiné to zas nechtělo za žádný svět a mám tu taky pytel sušáku už pár let.
Letos jsme trojče, když si bahnice nedala říct, za žádnou cenu, a všechny ostatní měly dvojčata, porazili.
Nerostlo, bečelo. Však jsou lidé, kteří jedí na Velikonoce ta malá jehnátka. Bylo to nepříjemné, ale lepší než dokrmovat.
A to jsem dost schopná všeho.

[Profesor1]

Jak píše Pavel výše (alespoň něčemu rozumí, když né politice). Neměly ty vaše takový hlad.
Myslím že koza trojčata ukrmí teď v pohodě, když už je čerstvé zelené krmení.

[Františka.]

Asi jo, ale Vy jste psal, že se Vám zdá, že by ta Vaše mláďata potřebovala víc. Mně se taky zdálo, že jsou pořád placatá, tak jsem z nich chtěla udělat buclatá kůzlata, protože některé roky jsou to cvaldové a letos ne.
Jak to dopadlo, když jsem si z Vás vzala příklad . Musím jít i nadále vlastní cestou a neřídit se cizími radami, byť z akademických kruhů.

[Hhippie]

Když mi bahnice odmítne jehně, zbyde málo řešení: buď ho nechat umřít hlady, zabít hned, nabídnout k adopci nebo dokrmovat osobně. Nemám nic dojného, odkud bych měla čerstvé mléko. Navíc by to stálo nesmysl (s dojížděním tam). Jiná bahnice ho nepřijme. Takže když není dobře zbarvené, tak ho nabídnu k adopci a když je dobře zbarvené, zvážím si ho nechat.
Je to strašné množství času a peněz a energie při organizování, zajistit xkrát denně krmit v místě, co je vzdálené 6 km od domu. Ale manžel mě přesvědčil, že si ho necháme. “Nadávám každý den.” Ale zatím jsem nevyměkla. Ale chci co nejdřív zavolat šlechtiteli, jak by to bylo, kdyby nezůstal na hospodářství a dokrmil si ho někdo jiný… je to beránek krásně zbarvený a většinou tu velikost dohoní, když mají dobrou výživu a pohlídá se začervení… tak uvidím.
Františko, u Vás je to jiné. Vy máte jiné možnosti (krmit oddojeným od jiné kozy). Já moc variant nemám..

[Františka.]

Já vůbec níic takového neříkám, to je jasné, chápu Vás.

[Profesor1]

Nedivím se že vaším kůzlatům nechutnalo. S vámi je to často těžké. Nemáte ráda změny a jen tak něco vás neoblbne.
Prostě jaká panička, taková kůzlata.

[Františka.]

Aha, tenhle důvod mě nenapadl .

[Františka.]

Historie se opakuje nejen u lidí. Moje první koza nosila černou pánskou zimní bundu, protože byla ze zděného chlívku a hubená, když ke mně přišla. Letos tu mám jednu dost starou kozu, kterou se nepodařilo vykrmit na zimu a březost stejně jako ty ostatní. Porodila, kůzlata byla v pořádku, ale neměla o ně zájem, třásla se a zjevně se necítila dobře. Dostala tedy černou zimní vestu. Je lepší než bunda, u které se rukávy na nohy špatně navlékaly. a koze vadily. Takže opět tu mám oblečenou kozu, po tolika letech.
Koza měla úplně husté mlezivo, došeda zbarvené, ale chutí sladké, jenže mláďata ho ani nedokázala vysát, i vymáčknout se dalo těžko a tekutější část ve vemeni nebyla. Stejně chtěla koza mít klid, byla vůči nim lhostejná, nakrmila jsem tedy kůzlata mlezivem od jiné kozy a pokusila se je přidat k náhradní matce. Jedno zemřelo do druhého dne, o další s radostí pečuje koza, které se narodilo jen jedno. Vlastně je to dobře, protože stará koza se nebude vysilovat tvorbou mléka. Žere, má zájem o svět, má tedy šanci se spravit. Je to nejkomunikativnější koza, naprosto spolehlivá při zavolání, nechtěla bych o ni přijít, i když se ta doba blíží.

[Františka.]

Dostala jsem dnes SMS: Byli jsme se podívat na kozy, jsou krásné. Všimli jsme si, že jedna koza má půlku vemene až na zem. Víte o tom?
Ta jedna rekordmanka totiž měla původně obě půlky až na zem a kůzlata se ani nenapila. Nutila jsem je klečet, kozlík to jakž takž dokázal, ale jen když jsem ho tak držela, kozička ani za nic. Vemeno jsem jí musela přizvednout, aby mohla pít vestoje.Počítla jsem s tím, že jim budu muset chodit pomáhat. Když jsem tam přišla, že obě kůzlata vezmu a přidržím jim vemeno nahoře, bříška měla pokaždé plná. Poradila si opravdu výjimečně. Matka si lehne, tím pádem jeden struk se trochu přizvedne a kůzlata se napijí. Na ten druhý nedosáhnou, ten musím oddojovat. Ale nechci moc, aby se vemeno aspoň trochu zmenšilo, protože takhle by ta koza za měsíc ven nemohla, vemeno by si na cestách zničila.
Každoročně se kvůli ní zlobím, protože licentovaní plemeníci nejsou vždycky to nejlepší a neustále po generacích se zvyšující dojivost může být i nežádoucí.

[Františka.]

Jako skoro každý rok, ozval se můj známý, fotograf, který rád fotí přírodu, jestli může přijít vyfotit kůzlata. Zdržel se asi dvě hodiny a dnes mi poslal něco ke shlédnutí. Nabízím je tedy i Vám. Chystá ještě video, ale to prý až později.

https://eu.zonerama.com/FrantisekBrablc ... /602327922

[Vlaštovka]

To je nádhera..... já nevím, jestli už jsem se náhodou neptala nevím, ale jak často s nimi chodíte ven? Na ty Vaše túry?

[Františka.]

Teď ještě nechodím, vždyť ještě není tráva. Ale obvykle každý podvečer, podle počasí a podle nálady, únavy apod.

[Vlaštovka]

Jak je to s pasením na ,,cizích pozemcích?,, je mi jasné, že asi nevyženu moje kozy na sousedovo pole s pšenicí, ale když půjdeme po pěšině která patří městu, nebo někomu jinému, setkala jste se někdy s problémem, že třeba kozy ,,žerou, kde nemají,,? Možna blbý dotaz, ale né každy je přející romantik, tak ať vím

[Vlaštovka]

A ještě, vy chodíte i v období porodů? Stalo se Vám někdy, že koza během procházky začala rodit?

[Františka.]

Když mi kozy vlezou do pole a nemůžu je odtamtud dostat, zavolám zemědělci a zaplatím mu škodu. Nedá se to udělat jinak, záleží totiž na tom, jaká plodina je zasetá hned za vrátky a v jakém je stadiu. Dál už je to dobré, můžeme jít po polních cestách a co je naseté, nežerou, radši mají plevele, ale hned po vyběhnutí z vrátek je kritické místo.
A ano i na další otázku. Chodím pást hlavně na chráněné stepní oblasti. Organizace, které se o území starají, nás tam chtějí, pastva je i v managementu, ale někteří "chytří" lidé na mě i zavolali policii, že to tam kozy okusují, že devastují krajinu atd. Přitom to je právě to, co mají dělat, okousat, co je napadne. Někteří lidé si už zvykli, počítají s tím, že kozy chodí kolem jejich zahrady, a někteří si nezvyknou nikdy. Kozy způsobují nadšení a radost, zároveň i nenávist a zášť. Není to jen moje zkušenost, nedávno mi to samé vyprávěl člověk, který se pustil do chovu koz někde asi 50 km od nás. Přilákaly k nim nové přátele, ale vyvolaly i nepřátelství tam, kde ho nečekal.
Po obecních cestách ale obecně problém nemám.
V době porodů teď nechodím, není tráva. Ale taky už se mi stalo, že kdysi porodila koza na pastvě, vlastně víckrát, ale pokaždé naštěstí nedaleko domova. Vzala jsem kůzle a odvedla kozu domů. Nejhorší bylo, když rodila v kukuřičném strništi. Naštěstí kůzle vypadlo do mezery, ale špatně se jí čistilo, strniště překáželo.

[Vlaštovka]

Teda...děkuji za upřesnění.....já bych právě mohla pást holky i teď. Když je vezmu kolem domu, kde nechodí , kousnou do kde čeho. Dál si ale zatím netroufám a i tam je mam na vodítku. Nějak nemám důvěru, že bych byla na vyšší přícce než něco k snědku s těmi lidmi,.....bez komentáře.......já jsem trnem v oku, že mám na vesnici zvířata. Ale....pro hlupáka každý hloupý

[Františka.]

Kolem míst, kde je velké riziko, že se zastaví, kde nemají, je nejlepší klusat. Když se místo blíží, začnu běžet a kozy se přidají. Přeběhneme ho a zpomalím. Nebo použiju kousky tvrdých rohlíků. Rozhazuju je kolem sebe a kozy odlákám, kam potřebuju. Nic ale není stoprocentní. Na podzim jsme šli po cestě, kde to dobře znám a žádný problém jsem nečekala. Courala jsem se za nimi vzadu a najednou zmizely. Zaběhly do zahrady, kde odstranili plot. Na zemi byla napadaná jablka, kozy se do nich hned pustily. Bohužel i okousaly nějakou zimní zeleninu. Nevěděla jsem, kdo je majitel, ale přišla paní a dost se do mě pustila. Samozřejmě právem, uznala jsem to, omluvila se a navrhla, že jí tedy sežranou zeleninu musím zaplatit, protože jak jinak jí můžu nahradit škodu. Opravdu mě to mrzelo a to paní stačilo, nic si nevzala. Takže jít na pastvu může být relax, ale i pěkné nervy.