Tak dnešní dlouhá akce:
V jednu všechno v pořádku, ta co měla být na řadě, břicho spadlý, ale pásla se s ostatními. Tak jsem zajel zkontrolovat traktor, kolo drží, tak jsem ho sundal z heveru a uklidil ten bordel kolem toho, zajel o dvě vesnice dál vrátit půjčenej vercajk. Vrátil jsem se asi v půl třetí, holky stejný, tak jsem opravil pár blbinek na ohradníku, dotáhnul drbadlo, naobědval se a šel zkontrolovat holky. Julča (ta na řadě) nebyla ve stádě. Tak jsem hledal, našel ji ležet v džungli, kopýtka venku, přední horní poloha, vše v pohodě
Za deset minut kluk venku.
Byla dost nervózní, olizování moc nedala, ale snažila se ho zvednout. To trvalo dýl, ale povedlo se. Ale ta mrcha ho nechtěla vůbec pustit pod sebe, pořád s ním hejbala tlamou nebo ho i trkala
Tak jsem mu i pomáhal a ona couvala. Po chvíli se rozhodla, že prostě odejde
. Naštěstí na naučený přivolání důrazným hlasem se teda vrátila, to asi 4 krát. Nakonec si lehla, už se blížily dvě hodiny od porodu. Tak jsem na nic nečekal, položil malýho k vemenu a pomohl mu najít struk, po chvíli už mu to docela šlo. Máma už pochopila, že to tak je správně.
[attachment=0]
To jsem si všimnul, že jde druhý, ale na to byl čas, tak jsem se staral o toho lumpa, ať se napije co nejvíc. Když balónek splasknul byla vidět jen jedna nožka a ještě v zadní pozici (zadníma nohama napřed). V leže vypadala jako na bok, což mě znervóznilo. Prcek už pil sám, tak jsem do ní zkusil sáhnout, jenom tak 15 cm a druhou nohu nenašel. Pak se zvedla, mezitím jsem přivolal přítele na telefonu Kosteye. Řekl mi, co jsem podle vyčtených mouder většinou tušil. Trochu se motala kolem malýho, tak se mi povedlo do ní sáhnout. Nahmátl jsem druhou nožku, ale špatně to vyhodnotil, přišlo mi, že mám ten druhej kloub od spoda, že je tam ta noha ohnutá. Pak se milostpaní rozhodla, že se jde napást ke stádu. Na malýho řvala, ať jde s ní, když mu to nešlo, tak ho tam nechala. Sotva přišla mezi ostatní, hned vyzvala na souboj tu, co je zřejmě další na řadě. Když jsem na ně zařval, tak toho nechaly. Tak se pásla, pochopil jsem, že je možná poslední šance si dojít do auta pro vodu a náplně do Iqosu. Radši jsem vzal i čelovku. Byl jsem zpátky do 10 minut. Cestou jsem jí vzal pár spadlých planých hrušek. Ty slupla a vyrazila pomalu směrem k malýmu do džungle. Tam mu dala trochu napít a lehla. Toho jsem využil a prodral se džunglí k ní ze zadu. Konečně jsem do ní mohl sáhnout. Po chvilce jsem pochopil, že to není druhej, ale první kloub hned nad kopýtkem ohnutej a uvězněnej v plodových obalech. Tak s její pomocí se mi to povedlo vyprostit, potáhnul jsem tu nožičku, až byly obě zhruba stejně dlouhý. Nechal jsem jí zatlačit a trochu pomáhal. Když byla pánev venku, tak už jsem tele hned vytáhnul. Nenadechlo se, tak jsem jalovičku hned chytil za zadní nohy a zvednul. Pak vytřel nozdry kapesníkem znova zvednul za zadní, nic nevyteklo. Zkusil jsem jí fouknout do nozder, nejdřív trochu, pak víc a ještě víc, slyšel bublání z huby. Musela vdechnout plodovou vodu už dřív. Pak jsem ještě zkusil odsát z nozder, neptejte se čím, kromě kapesníku jsem neměl nic. Pak znovu founknul. Nic, jen bublání. Od tý doby, co jsem jí vytáhl, ani nemrkla okem, nic. Srdíčko slabě tlouklo, ale plíce asi plný plodový vody. Jak si to zpětně vybavuju, asi byla pupeční šňůra mezi zadníma nohama. Než vylezla pánev, tak nějaká krev vytekla.
Co se dá dělat, asi zachránila život bráchovi, protože jinak by mu napít nedala ani omylem ( kdyby nelehla kvůli druhymu porodu).
Nejsou to hezký pocity, první ztráta, ale jednou to přijít muselo.
Kafilerku asi volat nebudu, ráno jí zakopu a nahlasim jen bejčka, jestli bude v pořádku.