No vidíte! A my se tady kvůli tomu pomalu zhádali!
Mluvila jsem o tom, že bychom mohli zkusit kvetoucí meruňku ochránit v úterý a středu a že to není sranda, vymyslet šetrný způsob, jak na to a aby to fungovalo.
A manžel včera, když šel kontrolovat líhnoucí se kachny, nelenil a narval na ní těžký jutový (takže dírkatý) rozstříhaný pytel, který nezakryl ani desetinu maličkého stromku… tak jsem byla dost v šoku a opatrně poznamenala, že jsem nečekala, že se na to takhle samostatně vrhne a že to asi fakt není to, co jsem si představovala…
Mno… takže se samozřejmě urazil a okamžitě to šel sundat. A zas z toho vyšlo, jaká jsem holota nevděčná… tohle je nekonečný boj. On je moc hodný a snaživý a pracovitý, ale někdy zbrklý a já mám většinou dost konkrétní představu, jak by jaké řešení věcí, které mám na starost (zvířata i zeleň), mělo vypadat, takže pokud se neporadíme a nenajdeme řešení společně, často to nedopadne. A ikdyž ho nahlas oceňuji a chválím, a myslím to upřímně, slyší většinou jen tu druhou část, že “to nebylo podle mých představ.” A je uražený a naštvaný a dělá zbrklé závěry.

Někdy je ten svět mužů a žen tak těžké proplést, aby to v balanci fungovalo, že mě z toho je smutno. O to víc, když jsem prostě zrovna ve stavu, kdy si prostě s některými věcmi sama neporadím.

No nic, pardon, to byla taková osobní vsuvka. Je mi z toho smutno, no.
