Tak k mojí senoseči:
v neděli jsem to chtěl rozhodit nově pořízeným obracečem - po otočení asi 1 ha jsem vjel pomalinku (2 želva) levým krajním kolečkem do vyrytý díry od prasat. Hrozný zvuky, úplně vylágrovaný to spojení pohonu a asi to přeskočilo o nějaký zuby - prostřední rotory se mlátí o sebe. Dneska jdu domlouvat opravu.
Tak jsem na chvíli propadl trudomyslnosti, ale pak jsem si vzpomněl na zlatýho Toníka (nahrabovač Pöttinger, systém TON). Už mi vytrhnul trn z paty jednou. Byla to šílená šichta, ale rozhodil jsem to s ním trochu. I až si pořídím výkonnější nahrabovač, Toníka si nechám, je to záchranář a jediná mašina, na který se ještě nic podělalo (defekty pneumatik nepočítám)

Akorát mi to vždycky vyjde, že holky dopijou cisternu, když mám nejvíc práce, takže vodu vozím skoro až za tmy (v neděli i včera).
V pondělí jsme byli pryč, v úterý jsem seno prohlídnul a rozhodnul, že ve středu se může lisovat.
Ve středu brzy ráno naplánovaná služebka, hned po ní hup do traktoru a hrabat. Povedlo se to i lisaři včas, v 19 hod. bylo dolisováno. Ale bída ještě větší než vloni. Kde bylo vloni 37 balíků je letos 28

. Ale zase do toho nespadla ani kapka, hlavně že je to z krku.
K tomu mi ještě omylem sousedův zaměstnanec tu nejmizernější 2,5 ha louku shrabal večer po posekání a druhej den to slisovali. Tak mi tam leží 4 balíky 150 průměr a bojím se je dát do stohu, aby to nechytlo. Na 70% tý louky bych se nebál, tam toho bylo tak málo, že to snad dostatečně proschlo i v řádku, ale dole ve stínu stromů v těch řádkách nějakej materiál byl. Jinak mi to ale vlastně udělalo radost, i kdybych je neměl použít - to bych se najezdil a vlastně tam skoro nic nebylo.
A teď vyhlížím počasí na druhou várku.