Poslední týden v červnu se mladí přestěhovali do nového domu. Ve čtvrtek odpolko jsem tam poprvé hlídala kluky. Ve vesnici Křepenice, kde jsem žila od roku 1984 do roku 2006, vdala jsem se tam za otce svých synů, prožila kus života krásného i těžkého,smutného i veselého, dalo by se říct nejlepší léta, ale nejlepší léta jsou vždy ta, která právě probíhají nyní tady a ted.

Přítomnost, protože fakt platí to co říkal už Kaptah, sluha egyptana Sinuheta. Z minulé zkušenosti tvoříme přítomnost, v přítomnosti vzniká budoucnost.
A jak jsem hlídala kluky, zašli jsme přes hráz a kolem rybníka po louce na zahradu ,momentálně divočinu, mladšího syna. Na hrázi je překrásná lipová alej, nejezdí se přes ní, je to takové přírodní místo, a tam je bylin! Pěkný lán svízele siřištového, lipový květ,třezalka…musím tam zajít sama kluci jsou divočáci.
