Kůzlátka rození, péče, potíže

[Hhippie]

A kolik jich je, kulíšků?

[Františka.]

Pohrobci - kozel přece jen umřel nebo proč?

[DAD David Abrahám]

kozel pošel - proto pohrobci
jsou 4

[Hhippie]

Nojo, už to vidim - dva bílí a dva hnědí! No… to je tedy “radost”
Tak ať se jim i mamině daří dobře!

[Františka.]

Viděla jsem jen dva bílé. Pořád lepší, že pošel kozel než koza. Vy máte často hodně kůzlat od jedné, to fakt nezávidím.

[DAD David Abrahám]

na začátku jsem se zaměřil na plodnost a mléčnost dnes sklízím výplody své nenažranosti

[Františka.]

No, povedlo se Vám to. Ale nic není zadarmo .

[DAD David Abrahám]

To mi tenkrát nikdo neřekl

[Profesor1]

Já hlava děravá, vždyť já už mám dva dny první kozátko
Musel jsem ho s maminou oddělit, protože jako prvnička mu pořád cukala a ono když ucukla, tak šlo hledat vemínko jinam a bylo první den hladové, ale už je vše OK

[Jana P.]

Kozlátko je krásný ale je to čertík nebo čertice?

[Hhippie]

Vypadá veliké!

[Profesor1]

Je to jedináček, tak je tak akorát
A co to je nevím , nebyl čas zjišťovat kdo je kdo, nebo co je co

[Jana P.]

Vždyť stojíte vedle něj! A na focení čas byl. Tak jestli má pytlík nebo pipinu tak to bych taky koukla. Je to hezké kozlátko, černá koza, to by bylo.

[Františka.]

¨Všimněte si, že skoro vždycky mají černé kozy někde na těle kousíček bílý.

[Františka.]

Hlásím taky první letošní kozí dítě. Narodilo se nejmladší koze, ale je šikovná, hezky se stará a kozlík je pěkný.
Ty mladé rodí většinou mnohem dřív než staré kozy. Ty dělají drahoty, nenechají kozla jen tak skočit, kdežto mladé ještě nevědí, o co jde, tak je to raz dva bez přemlouvání.

[Františka.]

Tak teď už každý den něco. Zatím všechno barvy běžné, hnědé nebo bílé, jen jedno je rezavé s bílou lysinkou. Ale ono se tam něco zajímavého ještě určitě objeví .

[Františka.]

Ráno jsem vyšla ven a slyším kromě hlásků kůzlat i jeden velmi hluboký kozí hlas. Nějaká koza rodila, ale nebylo to úplně v pořádku. Přijdu tam a vidím, jak jedna koza leží zadkem až úplně u stěny a chce vytlačit kůzle. Nešlo jí to, přece jen neodtlačí svou váhu. Popotáhla jsem ji kousek dál a bylo to raz dva.
Kůzlata si pletou matky, většinou si vyberou podobnou barvu. Včera se stalo to samé, tentokrát místo hnědé kozy si vybralo kůzle rezavou, ale jiná zrovna nebyla poblíž. Chtělo mléko, jenže tahle koza se teprve chystala k porodu, ještě ani voda nevytekla, ale trpělivě stála kůzleti, které se marně snažilo na cizí koze najít struk v místech jako u své matky. Vzala jsem kůzle, odnesla ho k jeho vlastní a nevlastní matka byla celá nešťastná, že jí beru dítě. Za chvíli se jí narodilo její kůzle. Ty staré kozy už jsou taky zapomnětlivé. Je jí deset a asi zapomněla, že teprve rodí, že ještě svoje kůzle nemá. Za chvíli už byla spokojená. Nebo se někdy stane, že si koza někam uloží dítě a pak zapomene kam. Stává se to často právě starším kozám.

[Františka.]

Aby nebylo všechno úplně růžové, jedna koza předevčírem navečer porodila dvě kůzlata, obě naživu, ale jedno se ani nedrželo na nohách, druhé jentaktak. Navíc je to darovaná koza, kterou lidi strašně rozmazlili, takže na všechno kašle a chce jen lidi. Svoje děti by sice taky chtěla, ale stojí, jen když má plnou mísu. Jedno kůzle, když jsem jí ho u struku přidržela, se napilo, to druhé jen zvedalo hlavu. Ale aspoň to. Vemeno obří a máma k ničemu. Podojit se nechá klidně, to je kontakt s člověkem. Tak jsem ji dojila a malé krmila z injekční stříkačky. Mlezivo měla jak ušlehanou šlehačku. Do druhého dne už se plazilo a dnes už i chodí. Ale jak tohle dopadne, to nevím. Ona je má ráda, kontroluje je pořád, ale asi neví, že bez krmení je mít nebude. To je ta chyba, když jsou zvířata moc s lidmi, pak se chovají nepřirozeně. Mám ještě jednu takovou, taky nerada krmí a taky se úplně nezařadila kvůli lidem do stáda.

[Františka.]

Vypadá to, že tohle vlákno jsem si zabrala já .
U nás bylo včera drama. Jedna asi 4letá koza porodila v pohodě 2 kůzlata, nijak jsem jí nevěnovala pozornost a chtěla jsem za ní jít, až budou malá očištěná a nakrmená. Koukla jsem na ni asi za půl hodiny a ona pořád ležela, nevstávala. Došla jsem až k ní a vidím, že z ní čouhá špička kopýtka. Malinký kousek. Třetí kůzle. Byla otevřená dost, sáhla jsem do ní celou rukou, až dozadu jsem se ale nedostala, druhou nožku jsem nenahmatala, hlavičku jsem jen tušila až vzadu, otočit se to nedalo. Blbé. Zkusila jsem rukou s ručníkem zatáhnout za tu vyčnívající nožku, kousek popolezla, ale hned zase zpátky. Hned za ní totiž byla pánev. Koza se snažila pomáhat, pochopila, o co mi jde, ale nedařílo se. Přemýšlela jsem, co teď. Když někoho zavolám, co mi to pomůže, ledaže jeden bude držet kozu a já budu tahat nebo obráceně. Když zavolám veta, koza půjde na císaře. A já budu mít na krku dvě čerstvě narozená kůzlata bez matky. To taky není k ničemu. Nakonec jsem se chodidlem zapřela koze za záda a zatáhla vší silou. Spadla jsem, ale povedlo se to. Kůzle bylo bokem nějak úplně divně, jednu nohu vzadu, jednu vepředu. Bylo mrtvé, ale bylo venku. Předchozí dvě se pořád motala okolo, očištěná jen trochu, ale chodila kolem mámy a byla pěkně čilá. Bála jsem se, že koza bude zničená, že o ně ztratí zájem, nebyla sice vůbec potrhaná, nekrvácela, ale mohla mít šok z bolesti. Překvapila mě. Je to bojovnice, za celou dobu ani nepípla, teď stála asi 5 minut, vzala si ode mě pár kousků tvrdého chleba a pustila se do své práce. Kůzlata pěkně umyla, nakrmila, pak sebe. Díky Bohu. Je opravdu statečná. Myslím, že málokterá ženská by si tak dokázala uvědomit, co je právě v tu kterou chvíli nejdůležitější.

[Hhippie]

Františko, hlavně, že jste to všichni zvládli!
Musím říct, že mě překvapilo, když jsem rodila nepravidelné polohy u kamaráda u suffolků, jak velkou sílu člověk musí vynaložit, ikdyž už je to mládě poskládané, aby mohlo porodními cestami projít!
Taky jsem se bála, abych neublížila matce. Ale vyhodnotili jsme, stejně jako Vy, že moc jiných možností nemáme. Navíc sehnat na rychlo veta, aby to bylo ještě k užitku, je sci-fi. Jediná vetka, co je ochotná mi s ovcemi pomáhat, teď lítá po všech čertech okolo hříbat, což je samozřejmě priorita. To chápu. Takže si holt člověk stejně musí poradit sám
Vaše koza je fakt statečná. Ty naše zakrslice byly děsné hysterky. Ty kvůli všemu řvaly jak protržené a o porodu (i bez komplikací) vědělo celé údolí Berounky