Přezdívko, je to přesně, jak říkáš!
Já tedy musím říct, že jsem asi prostě už ta mladší generace, ale mám to trochu jinak nastavené než třeba moje mamka. Já nemám problém se postarat o rodinu se vším všudy. Ale odmítám, aby si ze mě někdo - kdokoli - dělal otroka. Takže… všichni doma mají ručičky a nožičky a co zvládne máma, zvládne jistě i kdokoli z nich… tedy to vypadá tak, že např.: odmítám odnášet nádobí ze stolu či jiných nábytků, odmítám sbírat oblečení po bytě… a co mě tedy vytáčí nejvíc… to jsou ponožky naruby! Taková blbost! A vytočí mě to dvakrát týdně!

Jednou když je věším po vyprání a jednou když je mám skládat! Ale to odmítám! Jen proto, že je někdo zabedněný pohodlný sobec v tomhle ohledu, si nenechám přidělávat práci! Takže ponožky v kuličkách regulerně ani nevěším, ani neskládám. A kupěj se na skříňce, až nemá zbytek rodiny co nosit… tedy… tomu předchází to, že si děti navzájem ponožky berou, pak starší chodí do skříně tátovi (mě by si nedovolila) … až je to dožene, sednou si k tomu a poobrací si to a poskládají… takovejch štráchů! Kdyby se naučili si je prostě kultivovaně sundat, bylo by po starostech… ale oni jsou imunní a potřebují to dělat takhle. Tak mám já práce míň a oni práce víc

Tyhle žabomyší války mě fakt bavěj!!

Celkově ty každorodinné jinakosti mě fascinují. Jak je v každém domově něco pro cizího birardního.
