Když jsem už nějakou dobu na svém oddíle jako dítě pomáhala při tréninkách mladších dětí, dostala se ke mě nabídka na brigádu jako instruktor na jezdeckém táboře.
Byla to super zkušenost - krom tábora jsme měly na starost i příchozí turisty, kteří se chtěli svézt, chod stáje, vše… takže dřina jak blázen… ale nějak mi to stálo za to. O vydělaných penězích se radši zmiňovat nebudu, ale jako holka od koní jsem si nemohla představit lépe strávenou část prázdnin než na nádherné agroturistické jízdárně v Máchově kraji…
Mnoho zážitků, mnoho zkušeností (jako průvodci jsme jezdili na remontách a ve “volných chvílích” přiježďovali mladé koně na jízdárně)… nezapomenutelná vůně sena a hnoje, jak se do nich v létě opíralo slunce…
A tak mě napadlo se už jako dospělá, s vlastními malými dětmi, nabídnout znovu jako instruktor… ten rok to bylo naposled, co to organizovala majitelka… je toho vážně moc, s běžným chodem obrovské farmy… aby člověk ještě řešil, jestli “má Adélka alerii na včelí bodnutí, tak hlavně aby jí nic nepíchlo…” a tak
Ale protože nám to přišlo s dětmi líto, že by mělo něco tak krásného skončit, tak jsem se rozhodla v tom pokračovat. A zprostředkovávat tak dál jeden krásný koňský týden v roce pár kamarádkám, se kterými jsme celoročně v kontaktu… je to moc milé. Je to rodinné, rodiče jsou moc milí a součinní… je to moje srdcovka!
Ještě jednou vložím fotky z tábora pro ilustraci, ať to téma uvedu i obrazem
Bubáci forever!
) 