Psí lumpárny

[Františka.]

Skoro každý pes někdy provedl něco vtipného, jsou to potvory. Nejspíš si na něco vzpomenete ze své zkušenosti nebo z vyprávění.
Dnes mi vyprávěl soused, že jeho rodiče chodili na nákup do samoobsluhy a brávali pejska s sebou. Čekával před sámoškou a prodavačky mu vždycky přinesly něco dobrého. Jenže nechodili každý den, tak se naučil podlézat plot a k samoobsluze chodil sám bez doprovodu. Dostal dobrotu a zase se způsobně vrátil domů, aniž by tam někdo něco tušil.

[Hhippie]

Jednou nám štěně v paneláku, když se dobývalo ven, naproužkovalo lino tak, že se ohnulo nahoru nad okraj dveří nad práh a když se odemklo, nedaly se otevřít, páč byly zaseklé na těch pruzích toho lina a vlastně se odchlipovalo celé lino z celé chodby
Posílám fotku čubinky, co se ke mě připlazila po břiše, abych jí pomazlila… vlastně nějaký takovýhle to byl - drsnosrstý jezevčík

[Františka.]

Jezevčíci, ti jsou na lumpárny nejlepší. Oni poslechnou, ale tak nějak i podle svého.
Měli jsme fenu německého ovčáka a pejska - nalezeného drsnosrstého jezevčíka. Byl velký, ale když fena hárala, nedosáhl na ni. Tak se postavili ke schodům, ona stála dole a on na schodech .

[Bekkky]

takhle kdysi dávno způsobil potomky rovněž králičí jezevčík harlekýnské doze. Vylezl, si na hromadu dříví a dáma zacouvala.... Majitelé si mysleli, že štěňátka nehrozí, a stalo se.

[Hhippie]

Vždycky se u těchhle spojení zhrozím, co z toho bylo za obludky..

[Františka.]

Ale kdepak. Jak myslíte, že vznikl jezevčík? Taky se křížili nízcí psi, ale tělo měli velké po velkých psech, aby přeprali lišku nebo jezevce, ne jako dnes ti drobečci.
Málokdy vznikne něco opravdu divného.

[Bekkky]

Ta štěňata byla jako větší jezevčíci s delšími nohami a měli bílé odznaky a srst tak polodlouhou. Byli docela pěkní ale bylo jich myslím 10. Asi měli u mámy v břiše dost místa.

[Vedra]

Františka: to dělal pes od rodičů. Asi 100 metrů od baráku byla prodejna pekárny v karavanu. Vždycky utekl, skočil tlapama do okýnka, vyžebral rohlík a šel domů.

[Františka.]

Moji rodiče měli fenu dobrmana. Bydleli ve starém domě s několika byty. Asi kilometr od domu, kde bydleli, bylo nádraží. Cita byla věrný průvodce mého otce. Jezdíval na noční do kotelny v jiném městě (jak jinak, když byl politicky nepřizpůsobivý, bylo to ještě za komoušů ¨). Cita jezdila pokaždé s ním. Měl směny nepravidelně, ale jen noční. Jednou jel tatínek něco zařídit a Citu s sebou nevzal. Viděla, že odchází navečer z domu, domyslela si, že jede do práce a že tedy ona musí s ním. Otevřela si dveře, naši nezamykali, mamka ji ani neslyšela, sešla po schodech dolů, tam si otevřela další a běžela na nádraží. Čekala na vlak. Přijel, nastoupila do něho a jela. Jenže to byl vlak na druhou stranu. Naštěstí už ji průvodčí znal. Telefony nebyly, nechal ji tedy dojet do příští větší zastávky, tam ji předal výpravčímu, ten ji posadil do vlaku zpátky a další průvodčí ji vysadil tam, kde nastoupila. Mezitím už telefonovali na nádraží do našeho městečka, někdo odtamtud doběhl k našim a tak taťka už čekal u vlaku, až mu ji předají.
Vlastně ještě dobře, že jel vlak na druhou stranu, protože do práce jezdil taťka do velkého města a tam už by Citu každý neznal, takže kdoví, jak by to dopadlo.

[Hhippie]

Dobře, že byla hodná a že se jí lidé nebáli.
Táta vzpomínal na jejich dobrmana, že byl na řetězu u boudy a byl tak zlý, že ho krmili přisouváním misek koštětem…
Zajímavé by bylo zjistit, zda byl zlý, tak ho dali na řetěz, nebo ho dali na řetěz a on se zlým stal… ale věřím, že mu nic zlého neudělali. Měli také v jiném čase výstavní kolii a tu milovali a táta jako dítě také. A tak jezevčíka dlouhosrstého a s tím jsem si jako mimino hrála i já..

[Bekkky]

Zlý pes, a jak to vznikne, to je téma. Nejčastěji tak, že štěně v určitém věku začne projevovat buď ze strachu nebo z důvodu dominance agresi a majitel to nevystihne a buď zanedbá nebo psa nepřiměřeně potrestá. A nebo se psu nevěnuje. Pak je pozdě a zlozvyk se řetězí. Čím vícekrát se zopakuje situace, kdy se psovi z jeho pohledu, agresivní chování vyplatilo, přineslo mu uspokojení nebo ho ochránilo, tím více se upevňuje. V minulosti bylo nejjednodušší dát psa na řetěz.
U velkých plemen je logicky potřeba se štěňatům věnovat co nejvíc.
Já momentálně řeším jak mé poslední dva psi zklidnit a naučit je jinému než ovčáckému životu. Nechci je dávat do jiných rukou, jsou u mě v podstatě od narození. Ale už jsme pokročili. Nakonec jsem vzala na milost v rámci vylepšení socializace i hřiště pro psy, čemuž jsem se v minulosti pošklebovala. Je to práce a není to jednoduché.

[jupik]

Dneska u řeky jsem se nasmála, nečekaně prodělal Alfík setkání s vážkou. Chvíli čuměl, štěkání se to nebálo, tak vyklidil pole. Nechápu, žesi jich doteď nevšiml

[Františka.]

Zlý pes se stal zlým většinou z nějaké nespravedlnosti, se kterou se musel smířit. Aspoň ti, které znám, k tomu takhle nějak asi došli. Pán alkoholík, který se chová pokaždé jinak, pán vztekloun, kterému se pes nikdy nezavděčí, a podobné osobnosti většinou patří k agresívnímu psovi. Někdy je celá rodina normální, ale jeden člověk se tam najde, který není fér, někdy to ani ostatní nevědí. Pes s takovými zkušenostmi dalšího majitele může neskonale milovat, když na něho je laskavý, anebo zůstane pro jistotu opatrný a je z něho zlý pes.
K těm lumpárnám. Když jsem učila mladého psa, aby zaháněl kozy, když ukážu rukou ze strany na stranu, bavilo ho to, ale odměňovala jsem ho za dobré provedení taky škvarky. Koza přišla moc blízko, mávla jsem rukou, on vystartoval a zahnal ji. Dostal škvarek. V tom jsem udělala chybu. Pochopil z toho, že když bude honit kozy, dostane škvarek. Ne když mu já dám pokyn a splní ho. Dopadlo to tak, že honil kozy sem a tam a myslel si, že právě to od něho chci . Divil se, že nedostává žádné škvarky.

[irčan]

Nakonec jsem vzala na milost v rámci vylepšení socializace i hřiště pro psy, čemuž jsem se v minulosti pošklebovala. Je to práce a není to jednoduché.

Nevím co je psí hřiště myslím si že u každýho čokla je potřeba vypěstovat myšlení že jejich agresivita je jenom hraná.6e všecko je jen hra. Asi ve 4 měsících se k nám dostala pizbulka Máňa. Asi vzhledem k pleni by měla byt agresivní zabiják. No nebyla. Chtěla si fuurt jenom hrát. Jenom nechápala že při jejíjí velikosti a mladickým nadšení ty sotva 6kilový jezevčice převálcuje. Naštěstí s ňó (bévakla,a zato si jí furt vážím)začla chodit na cvičák kde se mezi další psiska socilozvala. Následbě sem měl mánň´ˇ v péči já a byla úžasná. Měla psího kamaša nejakýho krkošpaněla džy se potkalii tak z toho byla vždycky krásná psí hra


Jenomže dyž by se ksobě dostaly s pitbulkó vo dvě zahrady blíž tak by se chtěly pozabíjet Jenomže ta cizí nměla výchovu Máně