PASENÍ - povídání o něm, postřehy

[PavelIV]

Ještě je tam druhej hafan

[jupik]

To hnédobílý je Alf (Fufík), černobílej Bač (Plyšoň) a zelenýho moc nezbylo:)

[Františka.]

Dnes ráno jsme narazili na území přímo nebezpečné. Jdeme křovím, dost řídkým, kozy okusují větvičky a listy okolo sebe a zlatobýl v podrostu, postupujeme pomalu dopředu, ale některé kozy zaostávají. Mají to ve zvyku, tak mě to nevyvádělo z míry, ale když už jich takhle vzadu a bez dalšího pohybu zůstalo několik, bylo mi to divné. Vrátila jsem se k nim a ony dál nemohly. Po stromech se pnulo divoké víno a dole mělo liány, které se plazily mezi keři a splývaly s ním. A jak se kozy prodíraly houštím, zachytly se o liánu a ta je dál nepustila. Musela jsem jednu po druhé vysvobodit, protože měly liánu jako obojek a trhnutím to nepovolovalo. Věřím, že by bez pomoci nezůstaly uvězněné a nezahynuly, ale zastavilo je to. Bylo to, jako kdyby je někdo chytil do lasa, naštěstí jsou klidné, nezmatkovaly a počkaly, až je postupně uvolním.

[Františka.]

Dnes jsem svého psa s sebou neměla a hned jsme potkali nějakého pastevce, myslím plemeno psa. Nedal se zastavit, chtěl se ke kozám přidat, ale ony se tím pádem taky nedaly zastavit a prchaly před ním. Naštěstí, když jsem mu vběhla do cesty, nešel proti mně a ani se mě nesnažil oběhnout a ignorovat mě, jako to dělají ovčáci. Byl celkem rozumný. Pán ho za chvilku doběhl. Kozy běžely cesta necesta i přes díry, vyryté divočáky. Jedna z nich tam zakopla a nejsem si jistá, jestli by beze mě vstala. Měla hlavu stočenou dospodu do díry a na ní tělo, nejdřív jsem myslela, že má zlomený vaz, ale byla úplně v pořádku, když jsem ji zvedla. Díky Bohu.

[Františka.]

Chodím na pastvu v době jako Jupík, když už není vedro. Máme několik tras a směrů, všechny jsou do kopce, ale některé jen mírně a jiné prudce. Včera jsem se právě u jedné takové křižovatky rozhodovala, jestli půjdu i v tom vedru vzhůru do svahu nebo dál rovně po cestičce. Kozám je to jedno, já jsem rozhodla rovně. V tu chvíli se objevil zezadu běžec s čelovkou. Řekla jsem si: A jéje, to je blbé, určitě půjdou za ním, protože já jim dávám čelovkou znamení, že mají jít za mnou, aby nezůstávaly moc vzadu za stádem a třeba mladí se neztratili. Začala jsem je svolávat, aby až pán poběží kolem nás, věděly, kde jsem já a že to světlo není moje. A podržte se, ten pán na mě křiknul slovenky Počkaj, počkaj, pojdem tuto nebo jak. Otočil se, pár metrů poodběhl a běžel do toho strmého kopce, kam já jsem nechtěla, aby nás oběhl vrchem a nevyplašil stádo. Bylo to moc hezké, nejspíš bych byla opravdu musela běžet za ním, protože všechny kozy bych svolat nestihla a přidaly by se k němu.

[Františka.]

Už jsou zase všude divočáci. Šla jsem poslední, kozy se couraly a okusovaly truskavec kolem cesty hned vedle pole s ječmenem. Slyším šustění v poli a myslela jsem si, že mi tam vlezla nějaká koza. Zavolala jsem tam a posvítila na ni, aby věděla, že má jít. Bylo to prase dva metry ode mě. Volání do pole se mu nelíbilo, ani světlo, zachrochtalo a šlo. Zapomněla jsem od loňska, že s nimi musím počítat a praskání a šustění za sebou nepřičítat kozám.
Legrační je, jakou mají někteří lidi paniku z divočáků. Než udělají krok, prosvítí si baterkou důkladně celé okolí a pak teprve udělají krok. Pozorovat takového člověka z dálky, to si říkáte, co tam asi dělá. A on je to chlap baba .

[Profesor1]

Oveny se vydaly na 3 ha od jara netknutou pastvinu.

[Bekkky]

Taky vedou kozy....

[Františka.]

Byla jsem dnes s kozami zase na tom velkém oploceném pozemku. Ale nenechala jsem je tam, byla jsem tam s nimi asi 2 hodiny, než se napásly. Když někde není vyloženě hustá a rozmanitá pastva, chvíli se pasou a pak se stáhnou k vratům a čekají, až je odvedu někam jinam . Přitom tam ještě bylo zelené, ale ne tolik, aby nedoufaly, že jim najdu něco lepšího. Tak jsem je vždycky musela na ta místa zavést, tam jsem si sedla, ony se pásly okolo a pak zase o kousek dál. Ale jsem ráda, že žerou křoví, už ho oholily pěkně kolem plotu asi do 1,5 m, že tam není ani lísteček. Tolik materiálu do žaludku by na zemi nenašly. Tam už je to taky místy suché. Suchou trávu nežerou, ale suché listy bylin a květy sežerou s chutí. Prostě koza je koza, do tohohle počasí ideální zvíře. Zatím. Doufám, že nebudu muset shánět velbloudy, kdyby to takhle pokračovalo dál. Ale co, taky se dojí, jen se s nimi nedá přetlačovat.

[jupik]

Jedeme křovíčka, cestou od řeky

A cestou od ovcí

[Františka.]

Přišla jsem na zlepšovák. Když už je tma, občas posvítím baterkou na kozy, které se zdržely vzadu. Berou to jako signál, aby už šly. To dělám už delší dobu a pomáhá to. Dnes jsem to zdokonalila. Kozy se prodíraly křovím, já jsem šla v pohodě po cestě a svítila jsem si. Kozy viděly, kde jsem, nešly daleko a já jsem nemusela za nimi.

[čobanak]

Věřím, že by bez pomoci nezůstaly uvězněné a nezahynuly, ale zastavilo je to. Bylo to, jako kdyby je někdo chytil do lasa, naštěstí jsou klidné, nezmatkovaly a počkaly, až je postupně uvolním.

mňe už takto uvízli v ostružinách.To je jak ta scéna z hariho potra:ďáblovo osidlo krutej vrah,ze svjetla má strach-LUMOS SOLEM!

[čobanak]

Už toho na sekáňí neňí tolik,tak choďim pást.Gdiž se zvířata hezki pasou,tak můžu zpracovávat vlnu.Minule jsem ďelal čepici.Uďelal jsem jí vjetší,že se srazí,ale nesrazila se vůbec.To mňe překvapilo.

[Františka.]

To máte dobré, že jsou na jednom místě, ty moje potvory se pořád ženou za něčím lepším. Asi jsem je to tak naučila, pořád pochodovat a teď to mám.
Čepici jste pstil? Kdyby se vyprala ve vařící vodě, nepomohlo by to?

[ivan613]

Priatelia prosím o radu. Ja sa v zelinkách vôbec nevyznám. Z okolitých neudržiavaných pozemkov sa mi dostáva na pastvinu to čo je na fotke. Ovce to nežerú. Čo s tým,ako to bezpečne zlikvidovať?

[Jan]

Je to netýkavka a zlikvidovat těžko...... Vystřeluje semena snad až 5m.

[Františka.]

Netýkavka je jednoletá, takže sekat tak často, jak to jde, aby se vysemenila co nejmíň. Na místech, kde roste, moc dalších rostlin nevydrží, má podobné účinky jako třeba ořešák. Nejen její kořeny, ale i nať má účinky anitbakteriální. Takže shrnuto: posekat včas, usušit, smíchat s ostatním krmením a protože není silně jedovatá, jen velmi mírně a sušením se jedovatost oslabuje, zkrmit. Obsahuje hořčiny, které naopak mohou prospět. Nebo, pokud s ní nechcete krmit, zkompostovat na malé hromadě a rostliny, které tam vyrostou, zase sekat a likvidovat. Stejně ji tam ale budete mít, když je v sousedství, ale nebudete mít s ní zarostlý celý pozemek.

[Františka.]

Dnes jsem šla večer o něco dřív a to byla chyba. Radši pást až do půlnoci než tohle. Přiřítil se na nás německý ovčák. Zběsilý, bez košíku, nechytitelný a neodehnatelný. Štval stádo, pak si odehnal jednu kozu, strhl ji, kousal do nohou, do krku, když ležela bez hnutí, nechal ji a šel na další. Nevěděla jsem, jestli mám běžet k té na zemi nebo honit psa, který se nedal chytit. Když ležely na zemi asi 3 nebo 4 kozy a všiml si, že vždycky běžím proti němu, abych ho vyhnala, začal obíhat zbylé stádo větším obloukem na druhé straně, než jsem byla já. Moji psi na lovícího německého ovčáka nestačí, byla jsem ráda, že vyvázli zdraví. Už jsem zažila víc útoků německých ovčáků na stádo, belgičtí jsou trochu mírnější, ale podobní, ale tohle bylo nejhorší, protože mohl kousat. Po dost dlouhé době se v dáli objevila nějaká ženská a zdálo se, že pes ji zná. Patřila k němu, vůbec nevěděla, co se stalo, divila se, že prý je to pes jejích rodičů, že ho venčí a že byla daleko. Omlouvala se, zaskočilo ji to a já jsem se ani nerozčilovala, to je zbytečné, jen jsem jí důrazně zopakovala několikrát, aby bez vodítka měl vždycky košík, že je nebezpečný, že strhl kozu a další kousal. Skoro tomu nevěřila.
Rozprášené stádo bylo nevímkde. Koza, která zůstala ležet první, byla živá, pomohla jsem jí vstát a odbelhala se domů. Ostatní jsou nejchytřejší kozy na světě. Jen dělaly, že jsou mrtvé, ležely tam a nehýbaly se. Když zmizel pes, vstaly a odběhly někam do dáli. Nakonec to ještě dopadlo dobře, pokousaná je jen jedna, má dost hlubokou ránu na stehně, ostatní je celkem dobré. Jinak se žádné koze nic nestalo. Pes chtěl lovit, když se nehýbaly, nevšímal si jich, šel lovit další. To je zachránilo. Ale už mě ti němečtí ovčáci štvou. Dřív je měli lidi na hlídání u baráku a psi byli zlí i na ně, ale s tím se počítalo. Dneska je mají v bytech a myslí si, že mají nějaké mírné pejsky, když s nimi občas jdou na cvičák. S žádným jiným plemenem jsem nikdy vážný problém neměla.

[Františka.]

Poučena nedávnými zkušenostmi chodím na pastvu až po zavření slepic a návratu venčitelů psů k televizi. Někdy bych taky ráda za světla, ale nevadí, dnes třeba zrovna bylo krásně. Nebyla velká tma, nikde nikdo kromě asi dvou prasat v křoví, která o nás nejevila zájem. Mírně vál větřík, chodili jsme po polních cestách, je po sklizni a nemusím je honit, pomalinku, na strništi po pšenici ještě kozy našly klásky a taky se couraly. Dalo by se říct nuda, ale byla to pohoda, klid, jen cvrčci a další hmyzí hudebníci byli slyšet. Jo, vlastně ještě štěkala liška z křoví u jedné cesty. Vzpomněla jsem si, že jsem ji slyšela už na jaře, když jsem tam byla i s malými kůzlaty. Štěkala kousíček od nás, pár metrů, tak jsem na ni tehdy hlasitě mluvila, ať se neopovažuje jít ke kůzlatům blíž. Dneska štěkala na tom stejném místě a mně to už nevadilo, kůzlata už jsou velká a liška by si na ně netroufla.

[irčan]

Trochu to votočím. Pohoda neznamená nudu. V pohodě je souznění mezi mnó a světem vokolo.