Ukončení chovu králíků

[Uwe]

To já mám přesně opačný "problém" teda Začínal jsem cca před rokem se čtyřkotcovou králíkárnou a dnes už mám kotců deset, pronajatý pozemek od obce na seno a furt to nějak není ono Určitě ale chápu, že když to člověka přestane bavit, tak nemá cenu v tom pokračovat! U nás se k tomu začal přimotávat i junior, tak uvidíme jak ho to bude bavit později.

[Lisbeth]

Uwe, tak to je skvělý! Ráda vzpomínám na tyhle časy, kdy jsem byla do králíkaření naprosto ponořená! To, že jsem přestala chovat neznamená, že jsem se k tomu otočila zády, ani ke králíkům, ani k lidem od fochu. Naopak! Už tuto sobotu se chystám na naší okresní výstavu, kam chodím léta a kde to mám moc ráda! Jen již pojedu bez přepravky a budu se jenom kochat a klábosit!
Aktuálně je ze mě prostě čistokrevný koňák, což je něco, co jsem si vždy přála a musela si to vydupat ze země, proto si toho tak vážím a proto mě to pořád tak baví! Zrovna včera jsme se shodli na tom, že náš dům bude "only horse friendly" Takový miniranč s minikoňmi

[čobanak]

Já králíků ňigdi nepropad .Nebaví mňe to kotcařeňí.Ačkoliv sousedka má králíki volňe kolem domu,tak to asi neňí nutnost.

[Kouťák]

Lisbeth,tak jsem si to všechno přečetl a musím konstatovat,že to všechno co prožíváš už mám dávno za sebou.Všechno jednou začíná a všechno jednou končí.Máš radost z koníků a myslím si,že když se jim chceš věnovat naplno a ještě chodit do zaměstnání,tak to úplně stačí.Včera jsem dostal od bratra králíka a škodolibé poznámky "zase králík" jsem v rodině zaslechl a to už je nechovám pár let. Pokud to není srdcovka až do konce života ,jako u mě holub,tak to vždy jednou musí skončit.Nyní také řeším otázku času a ač mám mladé slepice,tak už je zabíjím.Nemám prostě na nic čas a i když jsem v posledních letech veškeré práce na chalupě neplánoval,tak se nyní vracím myšlením do let mého zaměstnání a všechno dostává a má svůj přesně přidělený čas,ale to nepatří do králíků.To všechno zvládám a opět jsem akční .
Můj poslední králík.

[Jan]

já vidím cca 8 posledních králíků

[Lisbeth]

Kouťáku, myslela jsem si to a upřímně jsem se těšila, zda-li, a co, k tématu napíšeš právě Ty!
Když jsem o tom letos o prázdninách přemýšlela, právě na Tebe jsem hodně vzpomínala, protože si pamatuji, že už na Fauně jsi na toto téma psal a už tenkrát mi to připadalo hrozně smutné a také nepochopitelné. A vidíš, teď jsem tam, kde jsi byl kdysi Ty! Už to pro mě není nepochopitelné, nýbrž se cítím lépe než kdy dříve. Je to strašně zvláštní, proč už mi užitek a dostatek všeho nic nedává, když ještě loni pro mne tyto hodnoty byly zcela zásadní! Dnes mne nezajímají. Holky koňské mi dělají tolik radosti, že nic jiného už prostě není potřeba. Mám vice času na svého muže, na pokec s mámou, na svoje kámošky, co kde se vzaly, tu se vzaly, po létech se ozvaly a já mám najednou čas i na ně. Už nejsem ta uštvaná a věčně nakrklá megera, co má pocit, že musí v životě všechno stihnout - ráno do práce, tam makat jak barevná a bát se o cokoliv si říct, letět domů, nakrmit, uvařit, cestou každýho seřvat, pro jistotu, a večír padnout do kómatu, abych mohla v 5:00 ráno zase vzteky roztřískat budík? Díky nechci, tohle jsem žila celý život. Když jsem chodila do školy, bylo to ještě horší, to bylo ještě ráno nakrmit prase, kozu, pustit drůbež (protože jsem z domu odcházela poslední)...No tak jako přežila jsem to, možná to zocelilo můj charakter, naučilo mě to nenávidět zimu, tmu a ranní vstávání, ale stačilo. Netřeba v tomhle kolotoči pokračovat.
Máš úplně stejný názor jako můj muž (nejste vy dva nějaká reinkarnace jeden v druhého nebo tak ) a to ten že pár koní, domácnost, zahrada a zaměstnání je pro jednu ženskou až do p*dele jak se včera neskromně vyjádřil, když mi přál k narozeninám, že nechápe, jak ve svým věku, po tom co mám za sebou, můžu vypadat pořád tak dobře! Hambář jeden!
Stačilo jen odhodit závaží...

[čobanak]

Tak možná je taki předsudek,že se dobitek musí chovat na chalupje a dojížďet k tomu.Nedávno jsem viďel video z pakistánu,jak spoušťí krávu z balkónu v x-tém patře jeřáb.Liďi tam maj dobitek v činžáku.

[Lisbeth]

Úplně nevím, jestli mám ke strakáčům gratulovat? Ale jsou pěkní a pokud je to jen na odchov a pak na sežrání, tak se to dá, akorát přes zimu takový nepraktický, holt. Já jsem ráda, že jsem se toho zbavila právě před zimou. O starost méně a o hodně sena pro holky více. Jinak u slepiček to děláme stejně, příští rok budou na jaře hybridkám 2 roky, tže už se jim to děvčatům krátí a u mě se zvyšuje chuť na slepičí vývar, který mám ještě raději než ten hovězí. Ale snad pořídíme zase 4 kuřičky, uvidíme. Domácí vajka zatím chceme.

[čobanak]

Jo a kohouta vlastňe nemáte kvůli pražákům?Zažil jsem na kolínsku,jak si poříďili kvůli pražákům 9 kohoutů.Nezavřeli zobák.Včera jsme bili v horažďovicích nakupovat.Stavoval jsem se s nechťenejma kňihama v chodbje na socijálce.A mňel jsem oulovek!Příbjehi ze sázavi.Vidáno v havlbrodu.Vodňík,bílá paňí,strašidelné kozi...

[Lisbeth]

Kohouta nemáme k hybridkám už 20 let, nejen kvůli lufťákům. Důvodů pro NE nemít je mnoho, důvod pro ANO mít, není ani jeden. Je to jednoduchý.

[Jan]

no nevim, pokud není kohout , většinou se pak stane z nějaké dominantní slepice. Jednou jsem měl takovou, která i začla kokrhat (dost směšně).

[arus]

Taky nemám kohouta a jedna dominantní slepice legračně kokrhá a svolává ostatní, když něco najde. Snaší vejce, tak není co řešit. Vystačíme si bez kohouta a slepice zřejmě taky.

[Lisbeth]

Vzhledem k tomu, že 20 let je poměrně dlouhá doba a jsou to i velmi snadné počty, protože hybridky kupujeme vždy naráz 4 ks a máme je rovné dva roky, pak putují do polívky, i když ještě nesou, ale my chceme slepici využít celou, proto porážíme takto, aby maso bylo ještě chutné, a to i bez toho, aby strávilo půl dne v papiňáku. Za 20 let je to tedy 10xnákup kuřic po 4 ks, tj. 40 kuřic za toto období, kdy se nikdy žádná neprojevila jako kohout, nebo celkově prostě nějak divně. Bereme z jedné a té samé místní drůbežárny, kde jsme spokojeni. Tuším 2x se nám stalo, že neměli, tak jsme vzali jinde a byl to děs, slepice se po cca roce začaly ozobávat až do krve a žrát po sobě peří, sice nesly, ale vypadaly děsně, horko těžko jsme ty dva roky s nima doklepali a pak už z té drůbežárny nikdy nic nevzali a je klid. Nyní cca posledních 5 nákupů je vše OK a dle našich představ, vejce máme, slepice jsou klidné a chovají se normálně, jedna druhou neuzurpuje, peří po sobě nežerou, nekokrhají, nekvokají, ani se o to nepokouší, prostě klídek.

[čobanak]

To je nepjekňe vihrocenej femimismus!...Tagže kňiha se jmenuje NA SÁZAVJE napsal jí eduard doubek.1.Příbjeh-o svíťící kosťi:před dávními časi,gdiž ješťe nebili železňice...Cesti bili špatné a vedli v našem kraji hlubokími lesi,v ňichž nebívalo vždi bezpečno...Také vacek z bohdanče jezďíval vždi obden do kutné hori

[arus]

Představu o chovu slepic jsem měla podobnou jako Lisbeth. Dva roky a dost. Jenže realita je jiná. Zvrtlo se to poté, co mi hybridka vyseděla hempšírky. Když něco piplám a vypiplám, nedokažu to jen tak zabít a sežrat. Mám tedy pětiletou hybridku, která občas ještě nese, pak čtyřletou hempšírku od které mám tři loňské hempšírky. Obě kvočny mají u mně doživotí a od těch zbývajících si dělám naději, že třeba některá příští rok vysedí další generaci.
Při dlouhodobějším chovu slepic, mít kohouta je nejspíš dobře. To jsem si uvědomila, při Lisbethiných komentářích.

[Lostsan]

Lisbeth, mozna bych pockal s hodnocenim po par tejdnech, mesicich, jak se rika, nerikej hop. Kravy jsme zrusili za poslednich 12 let nekolikrat... ovce byli nekolikrat nahnuty a kdyz jsem je par dni zpatky zapomnel zavrit ( a jelikoz letosni jehnatas jsou mistri uteku z ohrad ), tak jsem nadaval na celou vesnici. Ale zapuzoval jsem myslenku ze je nenajdu vecer a co bude, kdyz je najdu rano porvany od vlku nebo nenajdu vubec. Jak rikam. S hodnocenim rozhodnuti bych seckal.

[Lisbeth]

Arus, však jo, každý musí dle svých možností a toho jak to cítí. Když jsem byla malá, měli jsme to úplně jinak, drůbeže byl hafec, jen slepic bylo minimálně 30 + kohout až dva. Kolem to tak měl každý, protože to tak dřív bylo prostě normální a hlavně drůbežárna nebyla na každým rohu jako teď, běžně jsme měli slepice 7-8 let staré, i kuřata, všechno bylo. A hlavně všechno se to zinkalo po venku, protože pozemky byly všech, nikdo neřešil jestli to hejno v dálce na poli je naše nebo souseda, nikoho to nezajímalo, neměli jsme ani ploty, sousedi taky ne. Pak jednoho krásného dne to někomu začalo vadit a přišla vyhláška o zákazu pouštění drůbeže, každý si musel prostě zaplotit to své a tam drůbež chovat. Trvale, celoročně. A my neměli prakticky co zaplotit a tím to bylo daný. Na zahrádce co má 100m2 prostě nemůžu mít 30 slepic a kohouta, tže jsme redukovali, až jsme se postupem času a pravidelnou obměnou slepic dostali na ideální číslo 4 kusy. Lichý číslo je blbě, protože na omezeném prostoru se do tý poslední lichý vždycky ty zbývající pustily a dvě nejsou hejno, tže 4. Šest jich nepotřebujem, kohout je nám u hybridek na omezeném prostoru k ničemu, kuřata ani nežádoucí kvokání nechceme.
Ad "zabít a sežrat" - nemám problém ani s jedním, přijedu vykonat oboje

[Lisbeth]

Lostsan - myslíš s hodnocením ohledně králíků? Klidně se časem můžu k tomuto tématu vrátit. Pokud to bude někoho zajímat. Třeba za měsíc, za rok, vlastně kdykoliv. Pokud to bude chtít někdo číst, není problém! Faktem tedy je, že jsme toho chovali opravdu mnoho, od mých dětských let po současnost, psala jsem výše. Pravdou však zůstává, že když jsme od chovu konkrétního zvířete/zvířat upustili, už nikdy jsme se k tomu danému chovu nevrátili. To je fakt. Jak to bude s králíky? Bůh ví!

[čobanak]

K nám do kravína choďí sousedovic kachňički.Nakouknou do mlíčňice a přesunou se do přípravni,gde často najdou ňeco k sňedku.Od jinejch snusedů slepice zase choďej na pastvinu pro suchařki a ňegdi dojdou až pod silo.Horší je,gdiž naše rohaté holki vlezou na pozemek žeňe,kterou manžel přisťih při nevjeře a zastřelil se.Ona si neuďelala plot a pak si choďí sťežovat

[Lostsan]

Lisbeth ne s hodnocenim chovu ale rozhodnutim prestat.