PASENÍ - povídání o něm, postřehy

[Augenblick]

Nebojte nic. Byl by to bestseller. Dny se začínají krátit a nadcházející zimní večery jsou na psaní jak stvořené..

[Dena]

Františko Vaše kozí příběhy jsou úžasné, opravdu by si zasloužily knižní podobu.

[irčan]

Františko jak znám lidi tak bych řekl že osoba za Kiru odpovědná je nepoučitelná. Bohužel ,blbá osoba, zkažený zvíře.
Záměrně nepíšu že "majitelka" páč je mě jaksi proti srsti vlastnit živýho tvora. Ten je svůj. Já se vo ňé mám starat nélíp jak můžu a von mě pak přinese nejakó formu užitku. Finanční(voběd), psycickó, Dvókilové mopslík) a u malochovatelů aj voboje.

Tu knížku psat ani nemusíte. Stačí posbírat Vaše příspěvky (nejenom z pasení), trochu chronologicky seřadit a vydat. :souhlas:Tuším se tomu říká sbírka fejetonů. Sem tam s Váma nesóhlasím ale krzevá tohle bych si snad pořídil aj lepší bréle abych četl aj ty malý písmenka. Krz mě je asi zvětšovat nebudete. to je drahý

[Františka.]

Naprosto souhlasím s tím, jak jste popsal lidskou zodpovědnost vůči zvířatům. Taky to beru tak, ře máme za ně zodpovědnost a tím pádem máme na krku i to, jestli jsou spokojení, jak se cítí atd. Oni nám za to opravdu dávají taky něco výměnou za naši starost. Majitel opravdu není výstižné slovo.

Víte, kolik knih je na světě? Současnost knihy naprosto devalvovala. Některé se dají číst, některé ne, ale v málokterých je nějaké moudro, i když se o to autor snažil. Takže i přes Vaši chválu nic sepisovat nebudu. Kdyby se někdo potřeboval zbavit peněz, může investovat do posmrtného vydání sbírky mých fejetonů .

[Augenblick]

Já tušil, že vás nepřesvědčím. Už jste to jednou psala. Zkusím to tedy za rok znovu ...

[Františka.]

Říje už je tu a já jsem trnula, kam mi část koz s kozlem zase odejde v omámení a že se budu beznadějně snažit je přesunout jiným směrem atd. Ale zatím, díky Bohu, se nic takového neděje. Možná je to tím, že je hlavní kozel tlustý a nechce se mu nebo nemůže tak rozverně pobíhat do dáli jako jiné roky. Nebo jsou kozy letos prostě líné v horku, které trvá až do večera. Každopádně se zatím ani jednou nerozdělily na dvě části, drží se pohromadě, všichni včetně staré belhavé vůdkyně stačíme tempu, prostě jsem zatím spokojená. On se třeba ještě nějaký zádrhel najde, ale zatím se s nimi dá chodit, což se často v době říje nevede.
Potkali jsme teď několikrát menšího psa, který měl ale spíš hravou náladu a nechal si ode mě domluvit, aby se vrátil k pánovi. Pořád mě udivuje, jak jsou psi rozdílní, nejen výchovou, ale vrozenou povahou.

[Františka.]

Kolem páté skoro přestalo pršet, i když ne úplně. Odvedla jsem kozy ven, ať mají aspoň trochu pohybu. Déle než půl hodiny jsem je ale venku neudržela, vřítily se pak pod střechu a až do večera je nikdo ven nedostal. Ale aspoň něco. Jestli bude opravdu tak dlouho pršet, nedostanou se ven mimo výběh nejmíň tři dny a hýbat se potřebují.

[Františka.]

Letos je spusta žaludů, už padají a kozy si dají nejdřív jablka, která taky padají, pak žaludy, prostě to musí být v rovnováze.
Dnes jsme potkali stádečko černohlavých ovcí, které se páslo na úbočí kopce. Hned se k nám přihrnuly, beran si začal namlouvat naši vůdkyni, které se to zalíbilo, ale ostatní radši utekli kousek dál.
Před pár lety mi jeden starousedlík, který už je po smrti, říkal, že při rekultivacích zahrnuli pramen, že byl vydatný, ale pak úplně zmizel. Ukazoval mi zhruba místo. Dnes jsem tam šla a na cestě mezi poli je tekoucí voda, zhruba v těch místech, kde býval ten zdroj. Je to slabý pramínek, ale věřím, že má něco společného s tím původním. Letos vlastně nebyl suchý rok, i když bylo horké léto, pršelo hodně na začátku léta a teď taky.

[Jana P.]

Františko a nebyla tam s černohlavými ovcemi někde Bekkky? Moc se mi po ní stýská.

[Františka.]

Ne, ovce se pásly samy. Bekkky už nemá stádo, v Německu se stáda slučují kvůli úsporám a většinou si pak vezmou k většímu stádu jako ovčáka chlapa. Říkala, že sem nechce psát, když nemůže psát o radosti. Že to tu nechce zanášet svými problémy. Tak na ni myslete, ať zase najde cestu, jak se dostat k ovcím. Možná už se něco změnilo, mluvila jsem s ní někdy brzy v létě, což už je nějaký čas, a nějaké skromné plány měla.

[Jana P.]

Děkuju za zprávu, a mně by sdílení problémů nevadilo, patří to k chovatelství, patří to k životu. Moc jí držím palce a doufám, že si najde cestu k ovcím i k malochovu.

[Františka.]

Ona si to chce vyřešit sama, říkala jsem to samé co Vy.

[Hhippie]

Já tomu rozumím. Každopádně mě to také mrzí a moc ráda bych jí zase četla..

[arus]

Taky bych ráda četla Beky, Lisbeth, Javorku, Jamarov, Profesora....

[Hhippie]

To jo, no… lidem se ty životy holt dost mění… tak snad nám zas posílí řady někdo nový, no… udělejte akvizici

[Jana P.]

Savarka taky fajn, Minie, Manbea Kostey
Nebudu se dojímat. Život jde dál.
Však brzy budeme mít výročí založení už šest let?

[Františka.]

Pastvy je pořád dost, všude je spousta plevelů a kolem cest truskavec. Sice dnes kolem nás projela čtyři auta postupně během pastvy, ale mám světýlko a řidič nás tedy vidí. Kozy už jsou naučené a když projíždí auto, jdou na stranu a pak se vrátí na cestu. Dřív bývali řidiči dost nevrlí, když museli i jen zpomalit, ale mění se nálada ve společnosti a starší protivní už asi nemají řidičáky a mladší lidi rádi zastaví, třeba i vystoupí a dívají se, dokud nepopojdeme dál.

[Františka.]

Dnes náhle padla mlha jako mlíko, což se u nás občas stává, kozy se mi ztratily, jen stará pomalá vůdkyně už vedla jen mě a došly jsme spolu domů. Sedla jsem si na otočený kbelík a dívala se dolů na tu mlhu, na vrcholky kopců, které z ní vystupovaly, na spoustu hvězd na zcela jasném nebi, poslouchala hluk vzdáleného města a čekala jsem na stádo. Vlastně jsme čekaly obě, vůdkyně si sice šla lehnout, ale čas od času vycházela a snažila se je v blízkém okolí najít, leč marně. Měla o ně nejspíš obavu, protože dobře ví, co všechno by se jim mohlo přihodit. Nakonec je uslysela, jak se blíží, už na ně nečekala a šla si zase lehnout. Ale že jim to trvalo.

[jupik]

Včera jsem předváděla stádo přes kopec na Alkazar, mam tam ještě nějaký nedopasky a před námi za hranou slyším bečet kamarádovo ovce. Má je dole u řeky na volno, když je něco vyplaší (je u cyklostezky, takže většinou pes navolno), chodí nahoru na kopec, kolikrát mi přijdou až nad karavan. Moje stádo se pase za mnou, poslala jsem psa dopředu, aby je vyděsil, trochu zmatek, chvilku nechápal, tak jdu s ním, ukázat mu a ejhle, bečí tam chuděra jedna ovce, hlavou zaseklá v rozvětveném javoru. Přešli jsme jí, já si zavřela svoje do ohrady a cestou zpátky jsem jí vyprostila, s Bačem jsme jí zahnali kousek dolů, aby neskončila u nás. Ale trvalo mi jednu sezonu, než pes pochopil, že tyhle ovce nejsou naše a že je jenom stlačíme dolu a tim to končí:)

[Františka.]

Přesne to samé jako té ovci se jednou stalo jednomu mému většímu kůzleti. Postavilo se na zadní a zablácená nožka se mu smekla do rozvětvení. Bylo do vidlice a uvázla v zúžení, odkud ven to nešlo. Musela jsem ho zvednout, aby ji vytáhlo. Naštěstí taky volalo, samo by si pomoct nedokázalo.