Bahnění-ovčácké žně.

[Františka.]

Jsem taky moc ráda.
Už tady psal myslím Augenblick, že děloha není uchycená vazy. Je tam volně a pokud došlo k výhřezu, neznamená to vlastně nic. Prostě se vrátí na své místo a buď tam vydrží nebo se může situace opakovat. Ale bylo by to způsobené spíš příliš velkými plody nebo vrozeným předpokladem. Po jednom výhřezu se to nedá říct. Čtyři porody nejsou moc. Nebyla třeba hodně dobře krmená až tlustá? Hubenějším zvířatům se to nestává. Nemám tedy osobní zkušenosti, jak už jsem psala, ale od té doby jsem se o věc zajímala, takže snad úplně od věci nepíšu. Navíc mám kozy spíš hubené a ani v tom množství se to nestalo nikdy, což je možná právě tím.

[honzauta]

Já jsem s tím kdysi bojoval u ovcí, zjistil jsem, že je to i genetické - dcera po špatné matce + nadvýživa.

Problémové ovce jsem vyřadil a s krmivem před porodem to nepřeháním ( šrot jsem vyřadil, seno mají k dispozici neustále v libovolným možství, liz).

To je má pracně získaná skutečnost. Nyní ( musím na něco zaklepat ) více než 6 roků bez problémů.

[Jana P.]

Každý rok na podzim přiletí Štefan : Tak jak se tady máte? A pomůže holkám svlíknout svetříky. Pan domácí jim udělá pedikúru, já otvírám dveře u ovčína. Letos mi poslední divoška, jak tam nechtěla sama bejt, narazila patu přímo na trám,patu zdravé nohy, chjo, jsem skorem mrzák
V sobotu přijede plemeník, letos zw. A může začít další ovčákův rok.

[Jana P.]

Máme jednu starou sf, dřívější vůdkyni, je to klidná milá ovce, máme ji moc rádi. Nemá dobré vemeno už, má v něm velké zatvrdliny. Nechce se nám jí porazit, měla letos dva beránky, menší. Byli bychom rádi, i kdyby neměla žádná jehnata, jen tu byla s námi, ale to se nedá ovlivnit. Nevíte zda by jí něco na vemínko pomohlo? Mazat nebo tak.
Dále máme novou vůdkyni, a její dvě dcery, jedna se narodila vloni v květnu, a už měla jehnátka, druhá letos v únoru. A jednu celou bílou, středně starou, třikrát měla jehnata, jednou jedináčka, naší dnešní vůdkyni, dvakrát trojčata. Ta první ukojila bez problémů, letos jedno odmítla. Letos v před létem měla tu podivnou horečku, myslím, že jsem o tom tady psala, celý den jsem ji nemohla postavit na nohy, večer přijel vet, napíchal jí cosi, já jí dávala glukopur, pak se neochotně zvedla, nějaký čas byla pomalejší. Ale zvládla to, přijde mi ale taková smutnější. Odvápnění vet vyloučil.
Takže máme čtyři bahnice a jednu jehnici.
Tak pěkný nový ovčácký rok všem!

[Jana P.]

V sobotu jsme zakryli kufr a odjeli od Brtnice u Popovic pro plemeníka. Letos máme krásného čistého zwarbla, je mu rok a půl. Černý se znaky

[Hhippie]

Jani, to je moc hezké stádečko!
Ten plemeník je fešák. Já ty zwartbly prostě ráda
Tak ať jde vše, jak má a na jaře máte kupu krásných statných jehňoušků!

Já se nemám čím chlubit. Ale jsem ráda, že mám ostříháno. A že se mikroovcím daří asi dobře. Dnes jsem si všechny, když měly hlavy v rohlíkách, zvládla pohladit na krku. Tak to je úspěch…
Ani žádnou pořádnou fotku nemám. Ony jsou prostě děsně zrychlené… i pasou a chodí děsně rychle… je to celý blbě asi… ale ještě tomu dávám šanci…

[Františka.]

Hhippie, proč jim ty rohlíky dáváte z misky a ne z ruky? Když jsem potřebovala ochočit kdysi kozy a nebylo jich ještě moc, řekla jsem jméno jedné a dala jí kousek pečiva. Pak další jméno, další kousek dostala další koza. A tak dokola. Příště ještě dotyk. Zadarmo by nic nedostaly, i když nejsou kozy, ale ovce. Jinak to bude trvat sto let, než se ochočí.

[Hhippie]

Protože to v té misce nosím k nim..?
Úplně jednoduše: Na té fotce jsem to jaksi držet v ruce nemohla, protože by se nevešly do záběru

Add krmení a ochočování: Dávám jim to z ruky, ale z ní si bere ochotně jen jedna. Ta si při podání pamlsku nechá sáhnout i na čumák. Druhá trochu taky. Třetí to z ruky nechce, radši nemá nic a stojí mimo dosah. Kdežto z misky si pamlsek vezme a pak na sebe i nechá občas sáhnout.

Kozy jsou daleko snáz ochočitelné než tohleto. Žádné podobně plaché domácí zvíře zvíře jsem v životě nepotkala. Leda tak srnče z lesa
Je to peklo tohleto!

[arus]

Kamerunky,tedy moje Kameruky jsou taky plaché..a divoké. Některé víc, některé méně ale neochočuji je,bo by přiběhly ke ke každému na zavolání a to nechci.

[Františka.]

Já vím, že kozy jsou proti ovcím drzé. Když ale pomyslím, že jste chtěla malé nenáročné přítulné ovce a tyhle se tomu moc nepodobají ... Snad se to poddá. Pochybuju, že by se v divokosti něco vyrovnalo kamerunkám.

[Hhippie]

Evidentně nevíte, o čem mluvíte, Františko.
Já už radši nic neříkám.

[Františka.]

Nevím tedy, co v mém posledním příspěvku je podle Vás špatně natolik, že "už radši nic neříkáte".
Chtěla jste malé nenáročné přítulné? Vypadalo to tak podle Vašich příspěvků.
Jsou kamerunky opravdu hodně divoké? Jsou.
A ještě vyjádřím víru, že se to snad brzy poddá.
No, prostě každé slovo špatně.

[Hhippie]

Každé ne. Jen to pochybování o něčem, s čím nemáte zkušenosti

Třeba se to poddá. Nebo prostě seznám, že to byla slepá “vývojová větev” a že to takhle nechci. A budu hledat jiné plemeno. To se uvidí.
Ono těch malých plemen zas na výběr tolik není

[Františka.]

S ovcemi malých plemen (kamerunky a ouessantky) mám jen krátkodobé zkušenosti, i když nějaké přece, ale netvrdím, že mám pravdu. Kamerunky byly hrozné, ouessantky byly mnohem lepší. Ale nemám je a nechci se k ovcím vracet. Co vím o ovcích já, se nedá srovnat s tím, co znáte Vy. Nenapadlo by mě ale ani u koz, kde mám možná víc zkušeností zase já, Vás zakřikovat, kdybyste psala něco odlišného od mých názorů. Jiný názor nebo zkušenost nemusí být hned špatný a zavrženíhodný nebo snad ještě něco horšího .

[Hhippie]

Překvapilo mě, že se Vás to takhle dotklo.
Já toho zas tolik neřekla. Ale jestli Vás to takhle urazilo, tak se omlouvám.

Když píšu cokoli, tak pokud to zrovna není nějaká emotivní osobní debata, snažím se mít trochu odstup s tvrzeními, které nemám podložené svými zkušenostmi nebo fakty.
Tedy pokud bych nebyla chovatelka kamerunek a skudde, resp. dalších plemen ovcí, abych měla srovnání, nevyjádřila bych se pohrdavě k názoru člověka, který s tím má momentální trable. Je fakt, že kamerunek jsem měla v minulosti jen pár a taky to srovnání nemám. Ale to byly moje chovatelské začátky a to, že byly plašší, mi nepřišlo problematické. Daleko horší byla třeba kerry hill, která byla úplně dementní a krom utíkání ještě skákala baráky…

Ale nevím, jestli jsem se vyjádřila dost jasně, abyste bez čtení mezi řádky pochopila, jak jsem to myslela. Šlo o to, že se mě dotklo, že zpochybňujete charakter ovcí, se kterými jste se jako chovatel napřímo nesetkala.
To, že to dělám jinak než Vy je jasné a to, že to třeba dělám blbě, je možné. Nikdy jsem nepotkala nic s tak silnými útěkovými pudy. Reagují na sebemenší pohyb odskočením třeba 2 metry, aby se okamžitě zas přiblížily a pokračovaly v činnosti, co dělaly do té doby. Je to legrační, ale zároveň právě už ztrácím naději a začínám věřit, že jsou prostě lovená kořist a jediný funkční systém práce s nimi je psem… ale mazlíci z nich nejspíš nebudou

[Františka.]

Nepochopily jsme se ani trochu. Ani já Vás, ani Vy mě. Nezpochybňovala jsem nic, charakter Vašich nových ovcí už vůbec ne, naopak si myslím, že kamerunkám se nevyrovná ve zbrklosti nic, takže to může být dobré. A že jsem napsala, jak to dělám já u koz a že by to možná šlo u oveček taky, snad není nic špatného. Určitě jsem se nevyjádřila nebo aspoň nechtěla vyjádřit pohrdavě. Možná mám příliš sebevědomí, že si troufnu napsat něco, o čem se dá diskutovat, co třeba je nesmysl. Ale spíš nemám. Nechtěla jsem se Vás ničím dotknout, taky se omlouvám, něco jsem nenapsala přesně a vyznělo to asi jinak.
Já jsem zase Vaše Radši už nic neříkám brala jako nehorázné okříknutí ve smyslu Zase plácáte nesmysly, nepleťte se do toho. Obávám se, že tak jste to taky myslela, ale budiž, třeba ne, třeba to byla nešťatná formulace. Někdy je na člověka moc podnětů a ne všechno je pak podle jeho představ. To se týká i mě.
(Formulaci Radši už nic neříkejte, radši už neříkejte. Určitě naštve každého kdekoliv ji použijete .
Vím, že jste napsala Radši už nic neříkám, ale já to mezi řádky četla takhle, no.)

[Jana P.]

Tak se uklidníme, ženy.
Veru, když chci, aby byla ovce ochočená, tak po porodu vyberu potencionální jehničku, která zůstane doma, sedám si do ovčína na zem, jehnata jsou zvědavá, přicházejí blíže, když se mi podaří jehničku podrbat mezi předníma nohama na hrudi, tak je vyhráno, mají to tak rády, že si pro to chodí i bez pamlsku. A zůstane to s nimi celý život, opakuji to samozřejmě, drbu je tam na hrudi protože to mají nejradši.
Není to tvůj případ,chápu, koupila jsi je tak. Možná by bylo dobrý se poohlídnout po někom kdo má ovce ochočené. Vyptávat se na to cíleně.
Já bych tedy zkoušela to, že s podvečer třeba si sednu, mám v kapse pamlsky, sednu si na zem třeba v přístřešku nebo někde kde se často pohybují, a čekám až se přiblíží a nabízela bych jim s nataženou dlaní. Všimla jsem si, že ovce mají rády když si sednu, jsem níž než ony. Jsou pak mnohem kontaktnější.
Ten zwarbl je naprosto neochočenej plašan, ale u něj je to spíše výhoda. Pro mne. Nechci aby se ke mně přibližoval, je veliký.
Při převádění doufám, že se bude držet holek.

[Profesor1]

Ochočit zvíře netrvá měsíc, nebo dva. Mladé se zklidní většinou až po porodu a přes zimu, kdy k nim každý chodí denně a jsou v omezeném prostoru. Vždy ale některé zůstává plašoněm víc, jiné míň. A navíc se to mladé učí od matek. I "bezdůvodné" bečení se podědí.
Kamerunky jsou pro mne taky plašoňky a to jsem je nikdy nechoval. Poznatky od těch kdo je chovali, chovají mě stačí. Ale já jsem zvyklý na absolutní pohodářky VF.

[Jana P.]

Stádečko se včera již trvale pro letošní bahnicí sezonu vrátilo do sadu s ovčínem. K domu. Manžel je cca měsíc vodí sem tam volně krajinou sám. Opadl z nás dočista strach, že nám utečou, a jde to krásně. Přitom jsou to vesměs mladá zvířata,holky se všechny narodily u nás, tak tím to asi bude. Beran, který je u nás od konce srpna jde samozřejmě také s námi, nikam neutíká.
Takže začalo krmení senem, máme osm balíků velkých, myslím, že ještě zbyde. Také nahý oves a koupím ještě otruby. Ae na to je čas. Zatím je stále k příkrmu ovoce.
Jehnátka očekáváme nejdříve na konci ledna a dále.

[Františka.]

Jít se stádem krajinou je krásný pocit. To asi Váš manžel může potvrdit. Je to pro zvířata dobré i v tom, že se v ní pak vyznají a mohou se vrátit, kdyby se náhodou něco stalo a dostala by by se mimo svůj domov, třeba by je někdo vypustil, vyplašil apod.