Kůzlátka rození, péče, potíže

[Vlaštovka]

To je tedy radost...když se vám to stane se dvěma kozama, ještě má člověk sílu je čapnout za pačesy a odtáhnout. Ale s tolika...to už jen sedět a čekat asi já bych k tomu asi ještě brečela nad rozlitým mlékem

[Františka.]

K tomu je dobré mít spolehlivou vůdkyni, kterou zavolám nebo nalákám, a jdou ostatní za ní. Tu teď pořád ještě nemám, ale některé kozy jdou a podařilo se mi je odvolat, ostatní se přidali. Nejde je vyhánět, ale spíš přivolat. Při vyhánění jdou jinam, než chci, utíkají přede mnou, což je nežádoucí. Žádoucí je, aby přišly ke mně a pak šly směrem, kterým jdu já.

[Františka.]

Jeden z mých psů nesnese, aby bylo nějaké kůzlátko osamocené. Lhostejno, že si je matka odložila stranou, on ho chce pro jistotu přiřadit ke stádu. Ta úplně malá třídenní kůzlata ještě nevodí za nohu, ale za ucho. Chytne lehounkým stiskem kůzlečí ouško a vede nebo táhne mrňouska k ostatním. Vypadá to strašlivě, kůzle u toho řve a zdá se z dálky, že pes ho každou chvíli zadáví. Když jsem ve výběhu a vidím zneklidněné diváky za plotem, jdu jim to vysvětlit. Ale nejsem tam pořád a těch, kteří odcházejí domů otřesení agresivitou mého psa, je asi dost. Přitom kůzlátko nemá ani modřinku, ani škrábaneček.

[Hhippie]

To jsou vážně vtipné příběhy.
Šikovný pes. Každopádně bych asi raději po čas, kdy jsou kůzlata malá, nechala pejska pečovatele někde, kde na ně nemůže, aby mělo stádo klid a řád, který si samo nastavuje

[Františka.]

Nene, stádo i pes si na sebe musí zvyknout, žádné oddělování, patří k sobě. Lépe řečeno staré vědí, co od něho čekat, ale ta kůzlata se to učí od narození. Pes se o ně stará tak, že jim čistí zadečky, když je matka zanedbá, a také tak, že je naučí, že ho mají poslouchat, a pak se neztratí, až se někde zapomenou na pastvě. Kůzlata se velmi brzy naučí, že mají vedle něho běžet, když je drží za ucho nebo za nožku. Kozám nevadí ani jeho přítomnost u porodu s výjimkou jedné, které kdysi cizí pes na pastvě zlomil nohu.

[Františka.]

Předevčírem začalo mít jedno kůzle průjem. Dostalo tři tablety živočišného uhlí, to nepomohlo, včera dál našedlý průje, skoro voda. Předpokládám kokcidiózu, je mu měsíc, to jsou pitomci, co sežerou všechno, a i když podestýlka je suchá, nestačí to, když kolem nich všude jsou ostatní. Na tohle si za chvíli poběžím pro Sulfadimidin nebo Baycox, domácí léčení může zajistit přežití, ale kůzle už stejně zůstane postižené. Málo přibírá a roste pomalu. Kdysi jsem se dívala na střeva při kokcidióze. Úplně se rozpadala. Nebudu čekat a zkoušet, co už jsem zkoušela. S kokcidiózou si sama poradit nedokážu. Naštěstí ještě i pije od matky.

[Vlaštovka]

Pokud zůstane ,,postižené,, i po léčbě, není ted kontraproduktivní takovýto kus nechávar? A vůbec do něj investovat?

[Františka.]

Léčivo na 10 l roztoku stálo 30 Kč. Když se takto léčí včas, bude úplně v pořádku. Když se neléčí, uhyne, ale ještě nakazí další. Když se léčí podomácky jen živočišným uhlím, čajem, dubovou kůrou apod., může přežít, ale zůstane postižené. Tolik má zkušenost, proto jsem hned na začátku pádila pro Sulfadimidin. Dává se při kokcidiích všemu hospodářskému, i holubům a králíkům, pokud vím. Nejlepší je samozřejmě prevence, ale někdy nestačí a musí se provést léčebný zákrok. Snad ve všech jiných případech nepotřebuji od veterináře nic, ale zrovna na kokcidiózu jsem nic léčebného a účinného nevymyslela. Dospělé kozy už jsou odolé, ale měsíšní až tříměsíční kůzlata zažívají velký nápor. Kdyby se narodila o dva měsíce dřív, bylo by to snazší.

[Vlaštovka]

Ahaa. Tak to jsem špatně pochopila. Myslela jsem, že i přes léčivo bude ,, postižený,,...tp samozřejmě pak chápu

[Františka.]

Nojo, napsala je domácí léčení a myslela léčení tím, co má člověk doma, a ne podávání veterinárních léků doma. Nebylo to přesné.