Zdravím. Kůzle se má lrásně k světu, už poskakuje, chce si se všema hrát. To oceňují hlavně slepice Josena má vemeno úplně ok, každé ráno a večer jsem ji jen něco málo oddojila(né,že by bylo málo, ale proto,že jsem to chtěla nechat kůzleti), aby si na dojení zvykala. Žrala u toho buď seno nebo jádro a drželajak hluchý vrata. Dneska ráno jsem šla krmit, sáhla jsem ji n vemeno, má ho měkké, žádný problém a ona? Cirkus Humberto.Odmítala mně na sebe necha sahat. Podrbat ano, cokoli, ale sáhla jsem na vemeno a kopala a utíkala zas jak jeblá. Co s tím? Můžu ji chytit na sílu, pŕitlačit na zeď a frčet. Ale vzhledem k tomu, že jsem to dělala hlavně pro ten ,,zvyk dojení,, mi to nepříjde šťastné děkuji za postřehy
Už přišla na to, že nejste kůzle . Něco dobrého jí dejte do mísy a buď Vy sama, jestli to zvládnete, nebo s někým dalším jí držte zadní nohy, aby musela stát, sednětesi za ni a sahejte jí na vemeno, příp. dojte. Zase si zvykne. Ale ta vzpoura je normální, až bude mít druhé, už to nejspíš nebude nebo ne tak moc.
Já dojím v ohrádce z latěk a když ji neudržím jednou rukou, abych druhou mohla dojit, přivážu jí nožku k plůtku provázkem. Ne dole, ale nad kolenem, jinak se nohou může moc ohánět. Někdy ji jen chytnu oběma rukama, aby se zklidnila, a vůbec nedojím, protože první krok je, aby stála bez odporu.
Občas se stává, že je na začátku místo dojení rodeo, ale to všechno bývá jen u nezkušených koz. Zakrátko si zvyknou a dokud mají co žrát, hezky stojí.
No to je krystalická katastrofa. Těch pár dní, kdy se Elvíra chovala u dojení způsobně vzalo za své a začal Mordor každé dojení kopání, sedání, máchání nohama. Mléko léta vzduchem. Má přivázanou nohu a hlavu, jsem na to sama ale je o třetinu větší než josefa a to je prostě na mých 60kg něco.....
Ach jo! Vlaštovko, Ty taky nemůžeš mít nic jednoduché..? snad Františka poradí a povzbudí. Já kozám nerozumím. Jen bych Ti moc přála už klid a aby sis mohla užívat radosti..
Když jsem měla takovou kopavou potvoru, tak jsem to řešila tak, že jsem dojila do malého plecháčku, aby bylo alespoň trochu mléka bez hoven a jiných nečistot. Mám tady takovou takovou dojírnu, která už není potřeba. Třeba by se mohla hodit. Záleží jak jste od nás daleko.
Proč ji uvazujete, když už navykala na dojení? To ji máte právě uvolňovat, aby to brala jako přirozenou činnost. Zvířata jsem uvazoval a to jen za hlavu, a jen na pastvině.a nikdy ne na těsno - na krátko. Nesmí se cítit moc omezeně. Vy by jste se těšila na těsné omezení? I když pak sem tam kopne, tak se jí to musí vysvětlovat, že je to špatně. Františka vysvětluje slovně, já trošku jinak když už to trvá dlouho - zvýšil jsem volume hlasu
„Pro nerozvážné vedení padá lid, padne i chov, kdežto v množství rádců je záchrana, žije i malochov“ (Motivováno příslovím - ..,14)
Předpokládám, Profesore, že přivázání za hlavu a nohu je vývoj od hodné spolupracující kozy k běsnící potvoře, která si chce uchránit mléko pro své mládě..
Napadlo mě, jestli až bude kozlík trošku větší, by nepomohlo to odstavování nebo zalepování struků přes noc, že když jí bude ráno “tlačit” mléko, bude ráda za to, že panička přijde s kyblíkem, dá do žlabu a uleví na vemeni…
Ta je teda složitá osobnost, tahle kozí dáma
Právě jsem absolvovala nácvik dojení s dvouletou kozou, která se nikdy nedojila. Byla bych ji mohla dojit už vloni, mléko by byla měla, ale neochočila jsem ji a byla asi nejplašší z celého stáda. Nechtěla jsem se s ní otravovat a letos jsem se s ní zčala sbližovat hned, když se jí narodilo kůzle. Teď už se kůzle samo odstavuje a nechci ztratit další rok. Chytit už se mi ji podařilo celkem dobře, i když jsem jí musela skočit po noze a samozřejmě se mnou nešla dobrovolně. Že by stála, to vůbec ne. Na dojení jim dávám do mísy otruby, ale nezná je, přidala jsem jí tam tedy kousky tvrdých rohlíků, což jim dávám po návratu z pastvy za odměnu, že hezky vejdou zpátky do vrátek. Uvázala jsem ji za nohu nad kolenem k plůtku, protože bez toho skákala ze strany na stranu. Chytla jsem ji za nohu, to nestačilo, snažila se otáčet. Nenechala jsem ji ale a vždycky ji přitáhla zase zpátky, kam jsem potřebovala. Přivázala jsem jí jednu nohu nad kolenem plůtku, druhou jsem držela. Tím, že našla v míse něco jedlého, pustila se do žrádla a mohla jsem ji podojit. Na začátku nechtěla, pak tam stála i po odvázání.
Udržet velkou kozu, která schválně popobíhá nebo i vyhazuje, je dost obtížné. V tom Vlaštovku chápu. Ale bez toho to nepůjde. Když koza opravdu zlobí, je někdy dobré ji tam vzít a ani nedojit, jen ji donutit, aby stála, žrala a nechala si sahat sem tam na vemeno. Ona Elvíra jen zkouší, kdo je tady pán. Až jí to dojde, bude stát jak přibitá.
Běžně dojím oběma rukama, avšak pokud je to potvora skákavá, jednou ji držím, druhou dojím. Jak píše přezdívka, nejlíp do nějakého malého hrnčku, ze kterého mléko vylévám.
Ono to půjde, málokterá koza je z dojení na začátku nadšená a za krátký čas se mi tam cpou všechny. Poznaly totiž, že to nechci zadarmo, něco na zub bude.
Hhippie, mléko ji tlačit nebude a i kdyby, stejně to nebude motivace k dojení. Kozy mají flexibilnější vemeno než krávy a za půl dne je to stejně málo mléka, aby ho cítila nepříjemně.
Tak abych to tedy uvedla na pravou miru. Zacinali jsme samozrejme bez uvazu a samozrejme s jadrem. Dostaho JEN pri dojeni, aby se ,,tesila,,.....postupne zacala machat hlavou, uvazala jsem ji na voditko tak, aby se neskrtila a zaroven dosahla pohodlne do vyvyseneho hrnce s jadrem....kdyz zjistila, ze hlava nejde, zacala kopat nohama...dozadu nahoru....drzela jsem rukou nohu a druhou dojila...na hovno...zacala sebouc ukat do stran a pochodovat a rotovat kolem hlavy....privazala jsem nohu a zacala si proste sedat. Ma skoro 50 kilo a je obrovska. Je to takova katastrofa, ze se manzel slitoval a zbouchal mi dneska kozostroj, abych ji mela jak pridrzet.....
Všechno jste dělala dobře, ale je to obluda, která chce prosadit svou. Musíte vyhrát za každou cenu, jinak jí to vydrží na věky. Máte dobrého manžela, snad ten "kozostroj" věc vyřeší. Držím palce, i když by bylo lepší, abych držela kozu.
Tak posílám manželův výtvor.....zachránil mi život. Nebo Elvíře....už jsem myslela, že ji zapleštím. Akorát teď začal kozel hrozně pít a to z obou struků, takže oddojuji zase pro změnu 0ml
Takže kozostroj. Jádro. Nohy přivázané nad kolenem. Stejně se z toho chvílemi snaží vyprostit....moje nervy....podařilo se mi oddojit z toho jednoho struku teď večer 800ml.....dala jsem hrnec na sekundu na stůl a mám opět hovno. Protože to během pár sekund, co jsem ji jen odvedla do chléva vypil pes, který se natáhl na stůl.
......
Takže jste dokonale zařízená na dojení kozy. Vlastně spíš potvory. Ona si časem zvykne a třeba pak opravdu nebudete muset nic vázat. Všechna ta zvířata trénují Vaše nervy. Kdysi mi dcera ještě jako dítě řekla, že mě musí zlobit, protože je to dobrý trénink pro mé nervy a měla bych být ráda, že mě tak podporuje .
Na pastvě je, semtam ho vidim uz neco ozobkavat, ale ze by se z toho takhle maly najed, to nevim. Kazdopadne jsem rada, ted ma zase ten jedens truk obrovsky, tak vecer zase oddojim a zkusim metodu hrnecku a vetsiho hrnce, psa zavru a neni boha uz
Josena má vemeno úplně ok, každé ráno a večer jsem ji jen něco málo oddojila(né,že by bylo málo, ale proto,že jsem to chtěla nechat kůzleti), aby si na dojení zvykala. Žrala u toho buď seno nebo jádro a drželajak hluchý vrata. Dneska ráno jsem šla krmit, sáhla jsem ji n vemeno, má ho měkké, žádný problém a ona? Cirkus Humberto.Odmítala mně na sebe necha sahat. Podrbat ano, cokoli, ale sáhla jsem na vemeno a kopala a utíkala zas jak jeblá. Co s tím? Můžu ji chytit na sílu, pŕitlačit na zeď a frčet. Ale vzhledem k tomu, že jsem to dělala hlavně pro ten ,,zvyk dojení,, mi to nepříjde šťastné 
děkuji za postřehy
. Něco dobrého jí dejte do mísy a buď Vy sama, jestli to zvládnete, nebo s někým dalším jí držte zadní nohy, aby musela stát, sednětesi za ni a sahejte jí na vemeno, příp. dojte. Zase si zvykne. Ale ta vzpoura je normální, až bude mít druhé, už to nejspíš nebude nebo ne tak moc. 
každé dojení kopání, sedání, máchání nohama. Mléko léta vzduchem. Má přivázanou nohu a hlavu, jsem na to sama ale je o třetinu větší než josefa a to je prostě na mých 60kg něco..... 
snad Františka poradí a povzbudí. Já kozám nerozumím. Jen bych Ti moc přála už klid a aby sis mohla užívat radosti.. 
Bubáci forever!
.
