Já se s tím musím ještě naučit pracovat...
Mnoho věcí se mi líbí a vím, že umějí být moc chutné, ale neumím je zpracovat... zeleninu jíme hodně, ale převážně syrovou, nebo v polévce. Jinak to neumím upravovat. Mám velké mezery "ve vzdělání".
Takže každý rok vymýšlím, co zasadit. Aby to nebylo, že to sice máme, ale nakonec nesklízíme. Jako třeba ředkvičky. Máme je rádi, ale vlastně ty z krámu, protože nepálí. Ať jsem pěstovala ředkvičky ve skleníku nebo venku, zalévala nebo nechala osudu... vždy byly nejedlé, pálivé
Takže já zaseji, pleji, zalévám, pečuji, ale někdy třeba neodhadnu sklizeň, takže úroda přijde vniveč... nevím, jak to vyjádřit... myslím, že mi je to líto sklízet, když je to mladé, že to jako může být větší třeba a pak už se mi to zdá zase moc staré a ne už tak dobré...(mrkev, kedlubna), když to tak po sobě čtu, tak vidím, že vypadám jako pako...

Prostě se s tím musím naučit pracovat.
Takže zatím jedeme jistotu, co vždy spotřebujeme:
- cibuli, česnek, brambory - na uskladnění
- hrášek, rajčata, okurky na okamžitou spotřebu
- mrkev, petržel na zamrazení
Víc toho "neumím" ...

a pořád vymýšlím, co přidat, aby to mohlo mít úspěch. Dýně, ředkve (červená, černá), fazole.. moc rodina nemusí (třeba jen proto, že neumím upravit), květák a brokolice mi nikdy nevyšla, aby udělala nějaké pěkné hlavy a víc už mě nenapadá.
Růžičková kapusta je prima, ale na tu zapomínám. Kedlubny mi právě často přestárnou na záhonku, protože už se mi zdají moc staré a že nebudou dobré...
Chce to asi víc zkoušet. Věřím, že letos na to budu mít víc času. Taky bych chtěla alespoň brambory zkusit letos dát na nový pozemek a uvidíme, jak vyjdou na novém, asi nikdy neobhospodařované půdě v nížině potoka (ale slunečný pozemek). Budou bez extra péče, maximálně občas přihrnout...tak jsem zvědavá, co to udělá

A tím získám místo na záhonku a budu moct vypěstovat víc plodit na běžnou spotřebu. Těším se.