DADe, připomněl jsi mi jeden můj hovězí nápad, ještě když jsem pracovala v kravíně. Omluvou by mohlo být, že mi tenkrát bylo 20 let a jsem blond, no ale stejně

....
Měli jsme tam jednu krávu, stála hned na prvním úvazu, právem se jí říkalo Vyhazovačka, vyškolila každýho - napřed tím, že před dojením prostě odmítala vstát a protože byla první, nevstaly ani ty další

co by se namáhaly, když na to šéfová prdí, že...Když konečně vstala, nechtěla se nechat umýt, pak jí vadilo odstříknutí, nandávání dojačky i sundávání dojačky, prostě to byla LADY!! Před dojením jsem krmila, tenkrát ještě postaru se závěsným vozíkem, kde jsem měla šrot a ten jsem jim hrnkem dávkovala do žlabu. Jenže jí člověk nasypal šrot a ona ho v tu ránu držkou vyhodila ze žlabu a čekala jako na další, no to bych tam strávila mládí a šrot by za chvíli došel, tak mě nenapadlo nic jalovějšího než mezi žlab a krávu strčit vlastní hlavu, že jí jako ten vyhozený šrot dám zpátky...bože...letěla jsem nevím kolik metrů, zastavila se o zeď, hlavu celou v krvi a vůbec jsem hlavně nevěděla jestli mám oko, krz krev jsem nic neviděla. Oko mám, trefila se rohem 5mm od něj do nadočnicového oblouku, kde mi vyrobila díru a jizvu tam mám dodnes...paradoxně se to tenkrát obešlo i bez šití, byla jsem v takovým šoku, že jsem ještě s krvavou hlavou odjela na kole domů, kde jsem omdlela

Jó, debilita lidskýho chování někdy fakt nezná hranice! Ale krávy mám pořád ráda, pak jsem s touhle krávou ještě strávila 3 roky, poučila mě o tom, že části těla se prostě nemají nikam strkat a řídím se tím dodnes i u koní
DADe, doufám, že jsi v cajku!